5. 3. 2007

Tak mne Ekyelka přemluvila, aneb Vítám všechny v zemi chemie!

Přiznám se, asi deset vteřin mi trvalo, než jsem se odhodlal šáhnout na klávesnici a naťukat to tajemné heslo, které mne dostalo do... sem.
Když jsem si poprvé přečetl Ekyelčin návrh (jestli ji neznáte, vaše chyba..), že bych si taky mohl třeba založit blog a něco do něj smolit, obrátil jsem své pracovně vytížené oči směrem vzhůru, abych mohl jednak pohlédnout na tajemně vypadající strop (nemám rád stropy, ale o tom až příště), ale hlavně, abych naznačil, jak moc se mi do toho chce.
Fakt, že nakonec ta budoucí spisovatelská hvězda pokoušející se napodobit jodidovské klonování mysli použila svou magii k tomu, aby mne přemluvila, se pokusím nezmiňovat...
Hm... Nepříliš brzy...
Každopádně... Jsem tady. A nic za to nechci...
Pokusím se domluvit sám se sebou, což je hodně namáhavá činnost, a vyžehlit tohle blogově pokrčené plátno, tento neposkvrněný kapesník, čistý toaletní papír.. ehm...
Příště by prostě stačilo napsal "JSEM SI OMYLEM ZALOŽIL BLOG"
Ale znáte to... Jodid..

2 komentáře:

  1. Mruhehehehe!
    A jinak: vítej. Nebudu říkat, co vždycky, tu větu jsem dneska použila už asi sedmkrát. Ale spíš si rejpnu: proč si myslíš, že jsem včas přesadila Hvozd? Na blog.cz to vypadalo nahnutě a nerada si máčím víc než kotníky, když se brodím k novému území. :)
    Takže: vítej.
    Jo a máš celkem příjemně vyhlížející stránku. Podivovala jsem se už odpoledne - a líbí se mi to. Zelené poskrovnu, za to informací dost a dost.

    OdpovědětVymazat
  2. PS: Ty bláho, co to tam je za data? Zírám na to jak papuč!
    OK, přidej si jedno obrovské bezvýznamné plus - za vykolejení Ekyelky na celé dvě minuty!

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.