11. 12. 2013

V přípravě na cestu do kina

Včera jsem usoudil, že nadešel čas začít se intenzivněji připravovat na zkoušky. Sepsal jsem si tedy seznam všeho, co je třeba udělat, sedl jsem si k počítači, párkrát si zívnul a ze studia nebylo nic. Dny po nočních směnách bývají krátké. A když se mi stane, že jsem příliš unavený na jakoukoli činnost spojenou s myšlením, snažím se čekání na spánek zkrátit něčím jiným. Dny po nočních směnách jsou tedy nejen krátké, ale i ve znamení urovnávání, uklízení a skládání. Tentokrát jsem se vrhnul na úklid svých dat v počítači.


Přiznám se, většinou jsem pouze vyměnil jeden koberec za druhý. Z centrálního odkladiště putovaly soubory na místa posledního odpočinku s názvy jako škola, povídky, literatura, korespondence. S většinou složek nemám problém, ale adresář obsahující dokumenty, jichž jsem autorem já sám, je poměrně nebezpečný. Kdyby toto místo bylo pokojem, pravděpodobně slouží jako kancelář v nějaké menší výrobní hale či dílně. Tlustý a notně zaprášený koberec, oprýskaný regál s šanony, které kdysi znamenaly pořádek. Na první pohled těžký stůl, jehož přední nohy jsou poškrábané od staré kancelářské židle. Ta je mimochodem trochu nakřivo a vypadá, jako kdyby jí chybělo kolečko. Okno plné pavučin a prachu. Pokud by nějaký člověk chtěl, mohl by zde strávit hodiny a hodiny prohlížením si rozházených, ale i pečlivě seřazených papírů. Nebo by si mohl jen prohlížet popisy na hřbetech šanonů a vzpomínat na dobu, kdy to někomu dávalo smysl. No, a pokud by mě tento člověk dostatečnou zásobu pomerančů, pravděpodobně ho tam najdeme i po stu letech. Vysušená mumie s prazvláštním úšklebkem. Ten poslední byl asi hořký.

Abych tedy nedopadl jako náš imaginární člověk s ovocem, rozhodl jsem se pro strategii rychle tam, nedívat se, naházet vše na místa, kam by to snad mohlo patřit, a zase rychle ven. Povedlo se mi to. A dokonce i v rekordním čase. Byl jsem z toho natolik nadšený, že jsem se rozhodl ve svém tažení pokračovat. Jenomže za další oběť jsem si vybral dokumenty fyzicky přítomné v jedné velké tlusté složce.

Nemusím snad popisovat, o kolik horší třídění papírů doopravdy je. To si takhle sedíte v základním táboře papírového Everestu, zíráte na vršek (anebo prostě jen protáčíte bulvy, v této fázi je to fuk) a v každé ruce držíte jednu A4, o nichž víte, kam je zařadit. A každý list je třeba nejprve prozkoumat, přečíst a zamyslet se nad obsahem, než se můžete rozhodnout, co s ním. Naštěstí mám s trháním papírů své zkušenosti.

A tak jsem vytvořil úplně novou hromádku. Říkám jí to, z čeho by někteří mohli udělat docela zajímavý text (mám dojem, že v tomto kontextu platí „čím kratší, tím lepší“). Většinu toho, z čeho by někteří mohli udělat docela zajímavý text (ano, kratší) jsem ani neprohlížel. V ušetřeném čase jsem si na jednu stránku sepsal všechny poznámky na okrajích listů, kde se běžně vyskytovala slova jako sociální psychologie, syntax a termín. Pokud tyto poznámky dostatečně vyrostou, budou se moc dostat do skupiny TZČBNMUDZT. Jen je musím dostatečně krmit.


V pátek jdu na Hobita. Třeba se poznámky nakrmí tam.

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.