21. 3. 2014

Trocha hudby


Nikdy nepodceňujte osud. I kdyby neexistoval, je to pěkný prevít.

Nejsem nijak zvlášť koncertový typ. Tedy, hudbu mám moc rád. A nehodí se obdivovat muzikanty neschopné zahrát své kusy naživo tak, aby zněly minimálně stejně dobře jako na desce. Jenomže na koncertech je vždy plno lidí, z nichž minimálně část je už tak natěšená, že ani neví, kdo bude hrát. Další skupina osob by moc ráda okupovala mé místo. No a ten zbytek většinou touží předvést ty nejbáječnější taneční kreace, k nimž je ovšem zpravidla potřeba aspoň dvacet metrů čtverečních volného prostoru. A někde v něm se pochopitelně nacházím já. Zkrátka a dobře, nejsem většinou příliš kompatibilní s tou nejživější částí publika. Zároveň ale chápu jejich důležitost pro zpětnou vazbu umělců. Má socializace způsobovala výskyt výčitek svědomí, neb očividně nedělám to, co se ode mne očekává. Trvalo dlouho, než jsem se toho zbavil. Výčitek, nikoli socializace.

Teď už je mi to jedno. Po loňském ročníku RfP, kde jedna úžasná kapela střídala druhou, se ani není čemu divit. Dokonce i vločka si na to zvykla (totiž že nejsem pohybově nadaný). A tak spolu se studem odpadly i zábrany. Zatímco minulý rok jsme si všechny koncerty odbyli na jednom místě, letos nás čeká trocha cestování. 14. 3. jsme sice měli Parov Stelar Band v Brně, ale květen a srpen budou patřit Praze. Já vím, je větší a máme tam kde přespat... Jen bych rád věděl, kde budu usínat po koncertu Cult of Luna, potažmo Queens of the Stone Age. Hlavně ať se mi nezdá o ovoci.

Jo, takové tofu, to je jiná...

 
Cult of Luna: Eternal Kingdom

Queens of the Stone Age: My God is the Sun

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.