5. 4. 2014

Mých 5 důvodů

Jsou otázky, na něž nejsem schopen nalézt odpovědi. Třeba jako: „Proč používat extrémní klišé v úvodu článku?“ Nejsem dokonalý.

Zrovna minulý týden mne uprostřed mého zlomyslného úsměvu vločka zarazila dotazem typu proč. Týkalo se to mnou aktuálně recenzované knihy, jejíž kvality hravě předčí i doposud neporažené Nymfomanky z Rocky Flats. Stalo se to zhruba takto: Začal jsem číst jeden z mnoha naprosto neskutečných úryvků, když vtom mne vločka přerušila svým vážným hlasem. „Proč vlastně čteš takové ***********?

Přiznám se, zaskočila mě. Vydoloval jsem ze sebe jakous takous odpověď, ale myslet jsem na to nepřestal. A teď už konečně mám naprosto vyčerpávající zdůvodnění. Tak tedy, špatnou literaturu čtu, protože:

1.) můžu se upřímně zasmát špatným frázím a nelogickému ději.
2.) chyby jsou vyvedeny do extrému, díky čemuž si na podobné excesy mohu lépe dát pozor při vlastních pokusech.
3.) získám tím pocit, že bych to napsal líp, tedy že jsem lepší (aniž bych psal, i když možná právě proto).
4.) navzdory všemu, jsou i špatné texty původně určeny ke čtení.
5.) při čtení moje úroveň trpělivosti roste zpravidla s každým novým odstavcem.

Mrhat časem je jakousi naší druhou přirozeností. A tak zatímco já se zdržuji špatnou literaturou, někdo si pročítá blogy (třeba zrovna teď) a někdo jiný třeba studuje na univerzitě.


Není ani tak důležité, jak si to zdůvodníme, ale čím nás to obohatí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.