19. 4. 2014

Třepot hudební

Začínám si pomalu zvykat na očekávání společnosti plynoucí ze čtvrtstoletí mé existence. To je dobře, neb narozeniny se blíží.

Tím samozřejmě nechci naznačit, že trpím nedostatkem narozeninových darů. Nejsem zvyklý stěžovat si… A i když nemám nic proti překvapení, nevadí mi ani vědět, co mne čeká. Předně se aspoň mohu o to víc těšit. Ano, už takhle dopředu.

Zatímco minulý rok mne vločka obdarovala lístkem na festival (k němuž se již nějakou dobu pokouším zpracovat ten dlouhý článek), letos dostanu koncert Queens of the Stone Age. Totiž, on to nebude koncert pro mě, to by se nelíbilo ani mně, ani kapele. Chybělo by jim živé publikum.

Nevím proč, ale nejvíc si užiji koncert, když nepodlehnu nutkání zapojit se do pohybu. Jsem pak schopen vnímat spoustu detailů, které by mi jinak nejspíš unikly. Anebo se prostě jen bojím pohnout, abych neudělal něco špatně (my introverti a pravidla), vyberte si. Každopádně vločce to příliš velkou radost nedělá. Pochopitelně, mnohem raději by netancovala kolem mě, ale se mnou. A i když se její očekávání rapidně snížila, nejspíš by jí změna mého postoje k živé hudbě udělala radost.

Během víkendu jsem si mimoděk uvědomil pravý důvod mého nepohybu. To jsem takhle seděl u stolu a pokoušel se psát. Nic ani vzdáleně připomínající studium. Času jsem měl dost, ale nápady mi chyběly. Asi bych měl zmínit, že nerozlišuji mezi dobrými a špatnými nápady. Nemám jich tolik, abych si to mohl dovolit. Inu a tento můj beznápadový stav trval jen do té doby, než jsem si pustil hudbu. Do sluchátek. Nahlas. Nechal jsem se trochu unést (v pokoji jsem byl koneckonců sám) k pohybu. Nešlo o žádné taneční kreace vyspělé společnosti. Spíš vítání nového mechu v mladší době kamenné. Ale výsledkem byl nápad. Pustil jsem se do psaní, a když jsem byl hotov, stačilo opět lehce zatřást hlavou do rytmu a vypadl mi další námět ke psaní. Tak to pokračovalo, dokud mi z hlavy nezačalo padat něco o Jackovi a práci. Teprve tehdy jsem s tím přestal.


A přesně to je důvod, proč na koncertech stojím takřka nehnutě.

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.