Nemám tužku. Hledám, hledám a tužka pořád nikde. Tužka není. Tužka? Není.
Tužka? Není. Tužkaje byla tam, co teď bydlí Tužkanení. Třeba jsou to
sestřenice…
Jestli ano, pak jsou to velice smutné příbuzné. Vždyť jedna druhou už kolik let
neviděla. No schválně, kolik? Kolíklet a Koliklet jsou sousedi na život a na
smrt. Kdysi se věřilo, že jsou to dvojčata, ale své druhé dítě matka (Důlkomila
Sčítná) nechtěla. Spočítala si náklady, porovnala je s přídavky, odečty na
daních a emocionální výlevy optimismu a zjistila, že jedno je tak akorát.
Vlastně se jí nejvíc hodilo 0,48ks dítěte, ovšem sebrali jí pilku. Je možné, že
pak nakonec někde skončila. Jeden nikdy neví. Obzvláště u žen.
Čas od času přemýšlím, zda je radost rozdávat radost. Jestli Martin rozdává
radost Martině, co na to Mirek? Taky má radost? Ne. Jen ho to přinutilo
frustrovat se a ze samé frustrace začal rozdávat radost Mirce, ač ta má křivé
nohy a šilhá. Tak to jde nějakou dobu. Martin má radost, Martina s Mirkou mají
radost, jen Mirek drží smutek. Až se nakonec rozhodne počkat si na Martinu u
jejího domu a doradovat se. Jenže z toho potom nebude mít radost nikdo. Dokonce
ani Mirek ne, protože mu dá Martin přes hubu. A co z toho plyne? Windows Vista
je jenom špatný pokus.
Pořád hledám tužku, i když pomalu mi začíná docházet, že jsem ji možná
neztratil.
Možná mi ji sebrali.
Z čehož vyvozuji, že Tužkanení má komplice. Neobjevila se tady jen tak. Někdo
jí pomohl. Nebo pořád pomáhá, jestli není někde jinde a nepomáhá někomu jinému
s něčím jiným. Tužkanení je určitě zapojená do organizovaného zločinu.
Nepochybně mají složku, šanony a takové ty věci potřebné k udržení pořádku. A
pašují sovy. Do Řecka. Dneska by se jim menší hejno hodilo. Kdyby měli sovy,
mohli bychom si dopisovat. Což ale neznamená, že schvaluji černý trh se
zvířaty! To ne. Ani náhodou. A vůbec. Tu ještěrku jsem dostal k tabatěrce. Byl
to dárek štědré trafiky věrnému zákazníkovi. I když cigarety nekouřím a žádnou
tabatěrku jsem si nikdy nekoupil. To oni ve své štědrosti netušili a já jsem
jim nechtěl dokazovat, že se mýlí. Bylo by mi líto toho smutku, co bych
způsobil. Ba ne, smutek já neumím.
Vždyť místo tužky sehnal jsem si počítač.