25. 8. 2014

ZOOOOOOOOOOOOO plné palačinek



Máte rádi ZOO? Já ano. Nejraději navštěvuji Lešnou a ZOO Praha. Ale zavítám-li na sever, neopomenu si projít i tu (!!!) ostravskou. Miluji totiž, jak se mohu potloukat rozlehlým areálem a závidět dětem průlezky, houpačky a jiná důmyslná zařízení sloužící k zabavení omladiny. Vyžívám se též ve čtení průvodců a všech popisků (ignoruji však ceníky občerstvení). Ale nejraději pochopitelně pozoruji samotná zvířátka. Dívám se jim do těch jejich introvertsky utrápených očí a předstírám, že jim rozumím. „Sněz mě, sněz mě,“ volají…

Letos opět vynechávám ZOO Brno. Vlastně ani netuším proč. Snad mi to vyslovené třikrát rychle za sebou znělo nejhůř ze všech zmiňovaných. Možná tak krátkou cestu odmítám považovat za výlet a musel bych tedy jezdit alespoň z Rajhradu. Anebo se bojím, že bych tam potkal některou z místních celebrit. Možností je dost a všechny vypadají lákavě. Tak si sami vyberte tu nejpravděpodobnější. Já tady nejsem kvůli sobě. To ne. Má skromnost by mne ubila, kdyby tomu bylo jinak. Jsem tady, abych psal o lidech.

Pochopitelně se nehodlám zabývat obecnými popisy. Jednak je třeba zůstávat objektivně nestranný, a taky, lidi jsou hajzlové. Všichni do posledního člověka. I já, budu-li se považovat za člověka, jsem hajzl. Dokonce i čtenáři a autoři blogů jsou stejní. Ale vy ne. To bych si jaksi nedovolil…

Vločka už o tom psala mnohokrát, přesto mě lidé v ZOO nepřestávají fascinovat. Snad jsou naše pozorování negativně ovlivňována faktem, že cílovou skupinou jsou většinou rodiny (čti: matky s dětmi). Nebo mají pravdu zastánci teorie, že každý jsme jiný a není nás tudíž možno škatulkovat či hodnotit (říkám tomu Individuální úspěch & kolektivní vina). Tak či onak, během každé návštěvy ZOO se naše původně natěšená nálada mění a zhoršuje, až dosáhne fáze „za pět minut jsme u tuleňů a pak už jdeme ven.“

Snad za to může neutuchající optimismus a víra v lidské pokolení, že u jednotlivých výběhů stojí cedule s detailním popisem zvířete a ne obligátní „nějaký pes“ či „asi tygr“. Nejen toto jest důkazem, zastaralosti našich zoologických zahrad. Na klece a na sklo se špatně bouchá, do mnoha výběhů musí dětem pomáhat rodiče a zaměstnanci ZOO zcela naivně předpokládají, že piktogram zakazující používání blesku je univerzálně srozumitelný. Téměř všichni jako by očekávali návštěvy čistě mimozemské  (omlouvám se, extraterrestial mi zní líp). Jedině obsluha stánku s občerstvením zdá se být dokonale připravena. Jejich tvelftýn mám vryto v paměti tak důkladně, že ani případné předreinkarnační formátování s tím nepohne.

Nestěžuji si. Každou návštěvu ZOO vím, do čeho jdu a že bych se správně neměl vztekat na lidi, ale na sebe. Ve své skromnosti se však spokojím s přáním, abychom s vločkou nikdy nedosáhli na titul typičtí návštěvníci.

2 komentáře:

  1. Jak - ZOO navštívíš a severní hnízdo ne?! Tohle budeš muset ještě hodně vysvětlovat (v prosinci. Preventivní varování.)

    Návštěvy zvířat jest třeba vykonávat v pochmurném a deštivém počasí, kdy sběř číhá v domácích peleších.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žijeme, abychom napravovali své chyby. (i když to vlastně nedává smysl)

      Spoléhat se na počasí bohužel nemůžeme. Nejsme natolik časově flexibilní.

      Vymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.