12. 10. 2014

KAFE



Dobře, přiznám se. Občas je fajn trpět nedostatkem spánku. Většinou to probudí ty správě divné nápady, čas přestane mít mezery a rychleji ubíhá... A kdoví co ještě bych si teď navymýšlel.

Jenomže to chce správné načasování. Jsou situace, které by před deseti minutami prošly poradním orgánem Mozkovny drtivou většinou hlasů, ale zrovna jsem se najedl... Vždycky jsem tvrdil (potichu a tajně), že i neočekávaná událost má svůj čas a místo. Existují například překvapení, která vám udělají radost (nový tabák, další kniha, kečup k obědu) vždy a za všech podmínek (dýmka se dá použít i zítra, knihu lze číst cestou do práce a kečup je super doplněk jakékoli stravy), ale takových samozřejmě není mnoho. Zbytek podléhá krutým prerekvizitám v podobě místa a času. Tím nechci nic říct, dokonce ani naznačit. Snad jen, že tohle je konec odstavce.

A teď už konečně zase vím, o čem jsem chtěl psát (vidíte? Místo a čas, místo a čas): Nespoléhejte na to. Na to, že nedostatek spánku může být fajn. Protože v situaci, kdy vás čeká dvanáctihodinové sezení na židli ve společnosti rozpustné kávy, je pozitivní efekt nevyspání přinejmenším pochybný.

Jo, to je vlastně celé.

2 komentáře:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.