21. 10. 2014

Soukromá hrobka nápadů ve třetím šuplíku

Je docela vtipné, že většinu článků mám chuť začínat slovy Stalo se to nedávno. Snad pro to existuje nějaký zajímavější důvod, než moje zřejmá potřeba vařit z vody (a podvědomí tento důvod přede mnou tají). I tohle se mi stalo nedávno. Procházel jsem se rodným domem a přál si, abych tam už nikdy nevkročil.

Světlo v mém bývalém pokoji pořád nesvítí, a tak je lepší nechodit dovnitř večer. Ještě bych se tam dokázal orientovat, čímž bych jen potvrdil, jak moc is prostředí svého trvalého bydliště pamatuji. Svým způsobem to skoro vypadá, jako kdybych před pár lety umřel a obyvatelé toho domu se rozhodli zachovat můj pokoj v původním stavu. Samozřejmě mám spoustu věcí přestěhovánu v Brně, ale stále s tam nachází dost nánosů ze starších let. Vždy, když tam zabloudím, mám pocit, jako bych se hrabal v hlavě svému o něco mladšímu já. Občas dokonce zatoužím zůstat o něco déle; počkat až přijde a říct mu, co všechno se mu v budoucnu nepovede. Pak rychle odcházím, aby se to náhodou nestalo doopravdy.

Byl bych rád, kdyby tato připomínka mé blbosti (v minulém čase) zmizela. Stačilo by provést pár změn, aby místnost přestala vypadat tak, jak si ji pamatuji. Jenže já se tam nikdy nezdržím na dostatečně dlouhou dobu a nikdo jiný nemá tu správnou motivaci. Snad by se dalo zkusit toto místo nenavštěvovat a spokojit se s těmi částmi rodného domu, které nějakým způsobem podlehly změnám. Jenomže já tak rád chodím na hřbitovy…

Možná začnu nosit květiny.

1 komentář:

  1. To bys mohl (s těma květinama) a nejen na hřbitov, nebo se v nějaký proměním.

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.