11. 10. 2014

Živě vidím, jak se perou o mou přízeň

Asi deset minut jsem se velmi intenzivně zabýval otázkou, zda by v budoucnu mohla tatarka nahradit kečup. Všichni dobře víme, že šance na něco takového jsou mizivé. Ale jako prostředek k ukrácení si až příliš dlouhé chvíle to funguje dokonale.

Dostal jsem se dokonce tak daleko, že jsem byl nucen počítat s případnou občanskou válkou na poli dochucovadel. Rozepsal bych se tady klidně o detailech celého konfliktu, včetně jmenování nejmocnějších spojenců. Jenže mám stále své antické období (jak naznačila vločka), a tak postačí zmínit jednotky lehkooděnců chránící křídla dlouhé linie protlakových falang nebo třeba slavnou vaječnou těžkou jízdu. Pokud by se někdo přeci jen zajímal o výsledek konfliktu, doporučuji sledovat ceny v supermarketech. Ony ty slevy nejsou jen tak, víme?

Není to tím, že bych měl potřebu se nudit. Jsem totiž klasický workoholik (když se flákám, tak pořádně) a každá vteřina nudy je tak pro mne velice nebezpečná. Mimo to se ještě stále snažím úspěšně dokončit školu a zároveň si udržet svou pochybnou normu (aspoň) jedné recenze za měsíc. V tomto ohledu je vždy problematické zajistit si ty nejzajímavější tituly. Mám poměrně proměnlivou úspěšnost a kolikrát už jsem přemýšlel, že bych do celého procesu zkusil protlačit protekci, avšak nejsem si nikdy jist výsledkem. Co kdyby ostatní znali Arva mnohem líp? Proto se zatím uchyluji pouze k víře ve vlastní rychlost. Ostatně tady má existence vícedílných publikací spíše pozitivní efekt – stačí být jednou rychlý a potom už jen čekat na vydání dalších a dalších knih. Jaké štěstí, že se dá v případě rozjetého vlaku vystoupit! Mohl bych zmínit pár titulů, v nichž by se mi rozhodně nechtělo pokračovat (i když vločka mne hecuje, abych rozdělanou práci dokončil).

Až si budu zase někdy stěžovat na špatně napsanou knihu, snad si uvědomím, jak snadno bych se jí mohl vyhnout. Stačí chtít.


Jo…A rajčata nepřelstíš.

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.