11. 6. 2015

Až vyrostu, chci mít jistotu



Tak jsem se rozhodl, že se stanu slavným spisovatelem. Nevidím důvod, proč bych se nemohl živit tím, co mne baví. Ostatně základní předpoklady pro tuto profesi splňuji (umím psát). A protože sebevědomí mi rozhodně nechybí, není možné, aby mi to nevyšlo.

Pochopitelně, že s psaním je spojena strašná spousta rizik. Nepravidelným příjmem to začíná a pravidelným mínusem na účtu končí. Nicméně já jsem přesvědčen, že všichni ti, co se jim nedaří, na to jdou špatně. Což znamená, že když na to půjdu jinak (pochopitelně správně), nemůže se stát nic zlého. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, analyzoval jsem osudy několika obzvláště nešťastných spisovatelů, až jsem našel chybu, jíž se všichni ti neznámí lidé dopouštěli a dopouští. Teď asi čekáte, že se s vámi o toto sdělení podělím, co? Že přijdete zadarmo k návodu na rychlý úspěch, hm? Nic nebude.
Na druhou stranu, když už jsem s tím začal…

Tak tedy, já svou spisovatelskou existenci založím na fenoménu, kterému se říká prvotní neaktivita. Ten název jsem si mimochodem vymyslel sám a byl bych rád, kdybyste ho používali. V čem to spočívá? Nebudu, na rozdíl od ostatních, se někomu nutit. Žádné posílání povídek do časopisů a do soutěží, žádné žebrání u nakladatelů, jestli by mi vydali můj román. Tohle všechno mé šance na úspěch pouze snižuje. Já to udělám naprosto obráceně. Nebudu psát.

Ano, zní to šíleně. Ale v tom je právě ta krása. Ono je to naprosto logické. Já všem ukážu, že nejsem tak otravný, jako ostatní. Všichni budou vědět, že neobtěžuji a že se mnou nemají žádný problém. A přesně v tu chvíli mne kontaktuje první nakladatelství s nabídkou spolupráce. Neříkám, že první nabídku nepřijmu, ostatně vždy záleží na podmínkách, ale možná si nechám nějaký prostor na ještě lepší nabídky. Klidně i od konkurence.

Teprve po podepsání smlouvy začnu psát. V poměrně krátkém čase vytvořím dílo, které se mi bude líbit, protože bude moje. A pak se mohou stát dvě věci. Buď si moje kniha získá obrovskou oblibu a já tak budu nucen napsat ještě nějakou, nebo (a to by se mi moc líbilo) se mi budou lidé skládat na měsíční rentu, abych už nikdy nic nenapsal.

I když pak bych asi psal pod pseudonymem…

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.