Už brzy Modrá


Neustále mi někdo připomíná, že se budu ženit. A já neustále někomu říkám, že to vím, protože jsem si to sám vymyslel (i když k samotné realizaci potřebuji ještě vločku). Neustále se někomu něco nelíbí. Jednou jsou to šaty nevěsty (které nikdo krom vločky a její švadleny neviděl), podruhé termín sňatku, potřetí můj oblek (respektive místo jeho pořízení)… Takže se neustále pokouším jednotlivá rozhodnutí vysvětlit. Taky neustále píšu neustále, což se mi moc nelíbí.

Snad i díky tomu jsem měl ke své vlastní svatbě spíše neutrální postoj. No tak se prostě ožením. A co? Byl jsem připraven třebas o půlnoci vyjmenovat důvody pro samotný sňatek, pro počet hostů nebo třeba pro volbu místa. Ač zrovna místo je to jediné, co mi nikdo nijak nevytýkal.  Inu, Slovácko je tak krásný kraj, že sa těžko kritizuje. Škoda, že o lidech se to říct nedá… A tak mi chyběla (při té vší připravenost obhájit se před ostatními) dostatečně dobrá nálada na nějaké těšení se, až budeme oficiálně prohlášeni za vločku a jodida.

Naštěstí se mi nedávno (klidně to mohou být dva, tři týdny) zachtělo poslouchat při nějaké činnosti hudbu. A protože jsem to již dlouho neudělal, rozhodl jsem se nechat výběr skladby čistě na přehrávači. Náhodné přehrávání se tomu říká. Moc ho nepoužívám, protože mám spoustu interpretů, na něž je potřeba mít specifickou náladu. Nicméně tentokrát jsem udělal výjimku. Dovolil jsem počítači, aby se mi pokusil trefit do nálady. A on se trefil tímhle:

Občas jedna skladba dovede víc, než někdo, kdo se neustále na něco vyptává a nic mu není dobré.

Tento měsíc si vezmu tu nejúžasnější ovesnou vločku na světě.