Nemůžu tomu uvěřit, ale je to tak. Nic víc k tomu
nejde dodat. Prostě se s tím musím smířit. Včera jsem si na to počítal, a
když to scházelo ze schodů, svěřil jsem se tomu se svými problémy ohledně víry.
Souhlasilo to se mnou. Strávili jsme pak asi pět minut intenzivní debatou na
téma Jak je to vlastně možné? A zjistili jsme, že mít problémy s uvěřením ve
vlastní existenci je mnohem horší, než to, s čím se potýkám já coby pouhý
pozorovatel. Najednou jsem měl mnohem lepší náladu. Dokud mi doma vločka
nevyčetla ty nekoupené rohlíky.
Samozřejmě jsme se shodli na tom, že musím znovu do
obchodu. S pocitem mírného Déjà vu jsem tam po chvíli vyrazil. Naší ulicí
teď nejezdí auta, ale já jsem se pro jistotu rozhlédl. Old habits from nursery
school die hard. Následně jsem rychle a opatrně přeběhl jak silnici, tak tento
zjevný paradox. Cestou do obchodu jsem nemyslel na nic konkrétního a snad i
proto jsem byl tak překvapený, když přímo přede mnou přistála vzducholoď.
Taková malá byla. Opatrně jsem ji obešel a přidal do kroku. Bylo slyšet, jak
zase stoupá. Nedíval jsem se a raději se rozběhl.
Kdo mě zná, ví, že nerad běžím. Je to pro mne pohyb
značně nepřirozený. Kdybych měl sestavit žebříček takovýchto nepřirozeností,
bude běh hned za plaváním. Přesto se s tím občas musím smířit. Stejně jako
s tím, čemu nemůžu uvěřit. Věděl jsem, že to (co je prostě tak) na mne
čeká v tom obchodním centru. Vartuje tam jako prodloužená ruka kapitalismu
a bude se mě snažit přesvědčit, abych k těm rohlíkům přibral ještě
tatarku. „Tatarky jsou zdravé, ber, dokud jsou. Tatranky jsou super, ber, než
nebudou,“ prozpěvovalo si to, když jsem se přiblížil. A já jsem pořád nedokázal
uvěřit.
Jsem už prostě takový. Musím si všechno důkladně
osahat, než změním názor. Už v Bibli je zaznamenán výraz nevěřící Jodid.
To jen kvůli mně se celá ta záležitost protáhla o tolik stran, že to prvních
pět nakladatelů vůbec nechtělo číst. Doteď si za to mimochodem rvou vlasy. To
je jejich trest.
A můj trest? Z neustálého skepticismu chodím v kruhu
a do toho píšu podobně nesmyslné texty, o nichž nemají valné mínění ani moje
ponožky.