29. 10. 2015

Koleno, chleba, pivo, křen



Představte si, že nejste tak úplně spokojeni sami se sebou. Nejde o nic vážného, žádné Nemůžu se na sebe ani podívat nebo tak něco. Přesto je zde něco, co vás úplně nenaplňuje štěstím. Možná jde o nedostatek kofeinu. Nebo o vlastní pocit neschopnosti.

No jistě, abych já někde alibisticky nezmínil své rozsáhlé schopnostní omezení. Bez toho by byl každý článek jako jogurt bez marmelády. Nebo bez džemu. Ono to pořád totiž ještě není totéž. A jestli si stále nejste jistí, co si vybrat, zvu vás na mezinárodní výstavu konzervovaného ovoce. Z nabídky způsobů archivace plodů si vybere každý. Já tam budu i s Vločkou, a tak se rozhodně máte na co těšit. Konečně jsme totiž splnili slib a založili si kapelu. Název vám neprozradím, nechci se vychloubat. Ale už teď jsme víc než dostatečně úspěšní. Nikdo na nás nepíská, neb nikde nehrajeme. Jestli někdy vyprodáme hodonínský kulturní dům, nevím. Ale rozhodně máme potenciál.

Existují situace, kdy jste přesvědčení, že byste mohli dělat daleko víc. Velmi obecně řečeno. Já bych například mohl jíst mnohem víc kečupu. Nechávám si však většinou místo na majonézu, což je pro mne takový pomyslný dezert mezi dochucovadly. Čili mám své důvody.  A pak je tedy otázkou, zda jsou ty vaše důvody dostatečně dobré, nebo proč že se to vlastně vymlouváte. Na výmluvy funguje bílé víno. Na žízeň ostatně zabírá též.

Taky máte občas pocit, že se k ničemu nejsem schopen vyjádřit a jenom odbíhám od tématu k tématu? Máte pravdu. My kličkoběžci jsme vždycky trpěli nedostatkem pochopení. Jeden můj kolega kvůli tomu trpí střevními obtížemi. Už celých deset let neopustil koupelnu. Byl by to nejspíš i rekord, kdyby se mu povedlo podepsat čestné prohlášení, že nepodvádí. Jenomže on nemá chudák Jakub tužku a mezera pode dveřmi je moc malá. Přiznám se, že už jsme ho jednou či dvakrát málem vyloučili z organizace, protože dlouhodobě neplní kličkoplán. Vždy ale nakonec zvítězil názor, že větší porci nepochopení by náš bratranec ve vyhýbání se nemusel unést.

Představte si, že jste se celou tu dobu snažili vysvětlit, v čem by mohla být ukrytá ta vaše neúplná sebespokojenost (fuj, novotvar a ještě ke všemu můj) a nic jste vlastně neukázali. Přitom je odpověď na nevyřčenou otázku zcela zřejmá. Budoucnost se skrývá před pomeranči.

Snad to bude těm tajným agentům dávat smysl.

2 komentáře:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.