Při vší úctě ke kalendáři

Ona, Postava, Strážce

O         -Co tady děláš?
P          -Přišel jsem si pro tebe.
O         -Cože?
P          -Co je na tom nejasného? Dneska tady končíš.
O         -Řekni mi jeden jediný důvod, proč bych na tebe neměla zavolat opeřenou stráž.
P          -Protože je to hrozný název. A taky proto, že to tady teď patří mně.
O         -Ne.
P          -Ale ano. Schválně, zkus si zazvonit na ty svoje papoušky.
S          -Pane?
O         -Co to-
P          -Zkoušel jsem vaše reakce. Jsou uspokojivé.
S          -Jsme požehnáni, ó mocný.
P          -Teď můžete jít. Zavolám vás, když bude třeba.
S          -Sloužit vám je čest.
P          -Ano, ano. Čest. Jo. A ještě něco.
S          -Vaše vůle budiž-
P          -Zbavte se těch per a sežeňte si nějakou pořádnou uniformu.
S          -Jak poroučíš.
O         -Co to sakra mělo znamenat?!
P          -Ani si tě nevšimli, co?
O         -Jak? Co jsi to provedl?
P          -Vzal jsem si, co mi patří.
O         -Budovala jsem svou pozici pět let.
P          -Já vím.
O         -Pět let neustálého strachu, lží, intrik…
P          -Takže se ti to líbilo.
O         -Vlastně docela ano.
P          -Bylo nejspíš fajn zůstat někde delší dobu, že?
O         -A-ano.
P          -Takže chápeš, že teď musíš odejít.
O         -Ty jsi jeden z nich.
P          -Konstatuješ zjevné, má drahá. Nicméně tímto mi odpadá ta nepříjemná část plná vysvětlování a přemlouvání. Takže vlastně mám chvilku čas na to, abys mne provedla svou říší.
O         -Než budu souhlasit, chci se na něco zeptat. A prosím, odpověz mi pravdivě.
P          -Nestává se to často, že bych opravdu odpověděl. Ale dnes udělám výjimku.
O         -Kam- Kam půjdu tentokrát?

P          -Domů, Nino, domů. Ale nejdřív, kde začneme prohlídku?