První podzimní smrk a jiné jehličnany

Rýma je zvláštní věc. Taková prkotina, jakou je kapající nos, dokáže udělat z hrdinů chudinky stydlivě se krčící za hromadou mokrých kapesníků. Všichni ti zálesáci, kteří by se za normálních okolností prosekávali divočinou a zachraňovali unešené dívky, jsou po nakažení rýmou jako vyměnění. Pomalu se ani nejsou schopni podepsat pod vlastní testament. Tolik je boj s nachlazením vyčerpává. Nebo alespoň takové jsou teorie podle VSŽ (všeobecný slovník žen, studnice to velkých pravd).

Nejsem tady o toho, abych uváděl omyly žen na pravou míru. Musel bych potom totéž dělat i pro druhou stranu, což by mne pravděpodobně zaměstnalo na příštích několik století. Ani si nedovolím naznačit, že se opravdu může jednat o omyl. Osobně toho o zvycích pravých mužů vím jen málo. Většinou mne instruuje švagr, předseda místní organizace chlapů. Zatím jsme zůstali u toho, že správný chlap nosí krátké (nebo žádné) vlasy. Dál se nejspíš dostaneme, až vypelichám. Čili je klidně možné, že opravdový zástupce mužského pohlaví má v rýmě toho nejzarytějšího nepřítele.

Na tohle téma si vzpomenu vždy, když zatoužím, abychom v tom obchodě byli bývali koupili víc kapesníků. Spotřeba těch malých kousků celulózy je totiž v období nachlazení obrovská. Vlastně celé dny nedělám nic jiného, než že si utírám nos a krmím se zázvorem. Všechno ostatní je vedlejší. A tady bych měl uvést pár vychytávek, které s sebou přináší využití moderních technologií v běžném životě. Klávesnice je proti tekutině odolnější, než papír. Zbloudilá kapka tedy nezničí žádnou zásadní myšlenku. Stejně tak rýmou stižený vášnivý čtenář nemusí po nocích sušit svůj Kindle (či jinou čtečku) od nejviditelnějších příznaků nachlazení. Horší je to samozřejmě se smartphony. Začínám litovat, že jsem nezůstal u klasického mobilního telefonu. Taková Nokia 3410 vydržela všechny rozmary počasí a s tím spojené nemoci. Jo, jo, občas jsou ty moderní věci žalostně neodolné.

Původně jsem si chtěl postěžovat, že vlivem širší trubice Eustachovy trpím již od prvního dne zalehnutým uchem. Nakonec jsem tento námět odmítl. Jednak by to vypadalo, jako kdybych si s tím nedokázal poradit (což je sice částečně pravda, ale neříká se to), a taky jsem se dočetl, že těmito neduhy trpí nejčastěji děti. Bohatě stačí má záliba v kečupu, jehož chuť taktéž údajně docení nejvíce právě dětští strávníci. Sice by výraz velké dítě vysvětloval mnohé, nicméně hodlám to používat pouze jako výmluvu.


A teď mne omluvte, jdu si pro nový balíček kapesníků.