11. 10. 2015

ŠŠ je prostě oranžová

Ovesná Vločka má setru. Ta sestra je o kousek menší, o trochu mladší a studuje o něco dál od Vsetína. Umí výtečně péct, je milá a inteligentní. A krom toho se zamilovala do Nizozemí. Úplně mu propadla a to přitom vyrůstala na místě, kde se rovná plocha hledá vodní váhou. Hodiny. To se holt stává. Tak či tak, v úterý jsme byli svědky toho, jak moc… eh… rovinaté jsou její city k zemi tulipánů.

Taky bych mohl napsat, že Vločka má sestru, která tento týden promovala. Ale to by postrádalo to kouzlo, ne? Každopádně, na promoci se většinou zvou rodinní příslušníci. To znamená, že jsme si s Vločkou mohli udělat výlet do města měst, centra center, pomyslného srdce Evropy. No hard feelings (jak říkáme u nás doma), jezdíme tam rádi (a jsme rádi, že tam jezdíme). V úterý nebylo co dělat, Páju (jak se ta sestra jmenuje) jsme dlouho neviděli a navíc to byla ideální příležitost radovat se z cizího úspěchu. Takže jsme se v pět ráno navlékli do společenských oděvů, proklopýtali skrz rozkopanou ulici až k šalině, tou se dostali na nádraží a kdybych chtěl, klidně vám teď popíšu celou cestu až do Prahy.

Vlivem různých zpoždění nám málem nebylo dopřáno vidět, jak se všichni v zaplněné aule tváří vážně a slavnostně. Přišli bychom o varhany a jejich verzi české hymny i o fotografa stiženého nebezpečným zápalem pro věc. Ale hlavně bychom neslyšeli ono kouzelné prospěla s vyznamenáním a neviděli bychom spokojenou, lehce nervózní studentku nederlandistiky, kterak jako jediná ze svého ročníku přebírá modrý tubus s diplomem (a návodem k použití). Ceremonie to byla hezká a příjemně krátká. Po ní došlo na naše vlastní gratulace (ani Vločka, ani její maminka knihovnice nebrečely, ale to ostatně nebylo nutné), nějaký ten záchvat kašle (made by Vločka Ovesná) a nakonec procházka po Praze spojená s obžerstvím, které by vesnické řezníky rozesmálo.

Kdyby tohle byla školní slohová práce, musím zmínit věci jako velmi dobré veganské jídlo, výborné tiramisu, vtipný test shrnující Pájino bakalářské studium, zajímavě chutnající cheescake nebo nadšení, s nímž Pája mluví o čemkoli nizozemském. Nejspíš bych pak pokračoval líčením cesty domů a končil bych lamentováním nad otlaky z polobotek. Jenomže já si mohu psát, co chci. A tak jenom vyjádřím radost z toho, že mám tak šikovnou švagrovou.


Still, the UK is slightly better though…

1 komentář:

  1. Chtěla jsem to vyvrátit. Použít argumenty o síle tvé ranní kávy. Podívala jsem se z okna, abych na nějaké přišla, ale oranžová kytka poněkud rušila v soustředění. Naštěstí se dobré argumenty dají najít i v rohu. Pokud tam zrovna nevisí puzzle s mlýnem a nizozemská vlajka. Ostatně i ta stěna by se dala označit za oranžovou. Raději civět před před sebe, to už nejednou pomohlo. Oranžový hrnek, Holandská čítanka, učebnice nizozemštiny. Mávám oranžovou vlajkou, protože otáčet se nemá smysl. Komijn, paprikapoeder a laurier blad mi tvé nařčení z fanatismu pomohou vyvrátit jen stěží.
    PS: kdy že to potřebujete přespat?

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.