Starý dobrý Geralt v nové podobě

Přichází to, co přijít muselo. Geralt. Znovu. A tentokrát by tady mohl chvíli zůstat. Po audioknize s povídkami o zaklínači a po samostatném románu v témže formátu, máme nyní možnost poslechnout si i první díl románové pentalogie.

Všichni ten příběh známe nazpaměť. Cintra bývalo pyšným a slavným královstvím na severu. Život tam plynul v podstatě stejně, jako jinde. Což logicky znamená, že čas od času bylo potřeba zavolat si zaklínače na nějakou tu nebezpečnou práci povětšinou znamenající odstranění neznámého monstra. Jenomže když se něco takového stalo naposledy, byl tím zaklínačem Geralt z Rivie a tím monstrem zakletý rytíř. Věci se nevyvinuly úplně ideálně a rytíř nakonec skončil ne pod mečem zaklínače, ale v loži princezny. Zakletí bylo nicméně zlomeno a královně se povedlo neočekávaně provdat dceru. Konec dobrý, všechno dobré. Jen kdyby si Geralt jako svou odměnu nevybral to, o čem vysvobozený rytíř neví, že má. Shodou okolností to totiž byla dcera – Ciri.

Obálka produktuTak přesně takhle vypadá povídka, z níž vychází děj celé pentalogie. I neznalým bude jasné, že jestliže jsou Geralt a Ciri spoutání sudbou, bude se následujících pět knih točit kolem nich. Krev elfů je svým způsobem knihou retrospektivní. Snaží se posluchače uvést do příběhu tím, že se hodně diskutuje o událostech minulých, čímž jsou tyto události pokaždé (s náležitou subjektivitou dané postavy) vysvětleny. Sapkowski má podobné diskuse rád a zvládá je povětšinou natolik, že ani nezamrzí, jak tím příběh dělá jen malé krůčky vpřed. V prvním díle se holt víceméně jen vysvětluje, vzpomíná a čeká. Geralt čeká na tajemného mága toužícího po Ciri. Ciri čeká, až z ní bude zaklínačka, aby se mohla pomstít za to, že císařská vojska před lety povýšila její rodnou Cintru na provincii Nilfgaardu. Trubadúr Marigold se docela netrpělivě snaží pomáhat všemu a všem, čímž pomáhá zvýšit počet výskytu ozbrojených střetnutí. A my čekáme na to, až utichnou hlasy a začnou mluvit meče.

Jako obvykle, i zde lze autorův podpis nejlépe najít v částech, který by klidně vydaly na samostatnou povídku. Sapkowski ví, že lidský život nelze nikdy brát jako jeden nenarušený celek, a tak nám servíruje střípky z jednotlivých událostí. Jeho postavy mají jedinečnou schopnost připlést se na chvíli do centra dění, čímž velmi efektně spojují řešení osobních problémů s těmi celosvětovými. Celá pentalogie je v podstatě o tom, jak se Geralt, Marigold a Yennefer snaží ochránit Ciri před lidmi snažící se ji k něčemu využít. Jenže mír Nilfgaardu a Severních království je křehký, všude se to hemží agenty obou stran, do toho se ozývá volání elfů a jiných nelidí do zbraně a je tedy jasné, že k ochraně mladé princezny nebude stačit schovat se do nějakého odlehlého koutu světa.

Krev elfů je přesně tím, čím být má. Začátkem série. Seznámí s prostředím a dějem a jen nepatrně ho pošoupne vpřed. Kdo zná povídky se zaklínačem, zorientuje se rychle, ti ostatní na to mají víceméně celou knihu. Ať už se vám zdá první část Geraltova velkého dobrodružství pomalá či ne, jedno je jisté. Sapkowski umí vyprávět tak, aby dodal svým příběhům opravdovost. Posluchač má dojem, že by se to snad klidně mohlo (bez těch fantasy prvků) odehrát i v naší historii. Snad díky těm neustálým paralelám je zaklínač stále tak oblíbený. A na oblíbenosti mu teď přidává i aktuální audio provedení s hlasem Martina Fingera. Ten již v Bouřkové sezóně dokázal, že je ideálním interpretem pro Sapkowského knihy. Nezbývá tedy než čekat, až vyjde další díl.

Andrzej Sapkowski: Krev elfů
Tympanum, 2015
Čte: Martin Finger
11 hodin 48 minut