3. 10. 2015

Uprchlíci, demokracie a tradice

Dnes si dovolím trochu vážnější tón. Dlouho jsem sledoval, co dělá téma odlišných kultur a migrace s mými spoluobčany. Jak využívají všechny prostředky moderního světa k tomu, aby shrnuli všechny argumenty proti vlivům cizích kultur. Konečně cítím, že nastal čas, abych se tomu též vyjádřil.

Nejprve mi však dovolte malou omluvu. Nerozumím celé věci dokonale, neboť nemám děti, nezažil jsem druhou světovou válku, nezařídil jsem si vysokoškolský titul, ale zároveň nepracuji jako dělník. Nejsem věřící, vyrostl jsem však ve víceméně katolickém prostředí. Všichni rodinní příslušníci mají české občanství a všichni se narodili na území české či slovenské republiky. Jo a platím daně… Když jsme si ujasnili, jak na tom jsem, můžeme se podívat na můj návrh.

Česká republika by měla vyslyšet přání uprchlíků. Pokud tedy ovšem chtějí do Německa. Buďme trochu tolerantní. Když si uprchlíci koupí lístek, my je rádi dovezeme k hranicím. Tady by se jim ovšem nelíbilo. Vždyť se tu často nelíbí ani nám a to jsme místní. Naše kultura, vycházející z tradičních hodnot východní Evropy, se navíc neslučuje s výjimkami, odchylkami a už vůbec ne s jinou kulturou. Nejde o to, že bychom nebyli tolerantní. My jsme naopak velmi tolerantní a vstřícní. Vždyť naším hlavním cílem je mírová spolupráce mezi národy.

Odmítáme válečný vývoz západních ideologií. Demokratický režim nemá ve východoevropských zemích žádnou tradici. Stačí se podívat na adoraci, jíž se těšil T. G. Masaryk. Ne nadarmo je historiky přirovnáván tento obdiv k císaři Františku Josefu I. A obdobně na tom byl i soudruh prezident Gottwald. Takový nekritický obdiv nelze získat penězi, jako v demokratických zemích. To je obdiv hoden pouze pravých a neodvolatelných vůdců lidu. My, Východoevropané nepotřebujeme politické loutky, které se po každých volbách vymění a pranic jim tak nezáleží na pravých a neměnných hodnotách. My potřebujeme stabilitu, jistoty a stálá pracovní místa.

Jistěže existují věci, které se zde objevily po vysazení demokracie a které bychom mohli nazvat dobrými. Avšak takové věci jsou pouhými výjimkami v jinak pro nás nepochopitelném kvantu možností a variant, kde pomalu ani neexistuje správná odpověď. Demokracie se tady nemůže udržet. Již teď část obyvatel volá po silném vůdci, který by byl připraven bránit naše kulturní hodnoty. Doživotně. Měli bychom se před zhoubným vlivem Západu uzavřít, neb tehdy jsme nejšťastnějšími, když s námi někdo nemluví.

Zkrátka a dobře, východní Evropa je neměnná. V tom je její síla. Nepodléháme rozmarům ekonomiky či malé skupiny obyvatel. Projekt vývozu demokracie do východních zemí musí skončit. Protože kde se tyto snahy jen trochu uchytily, tam záhy došlo k odlivu mladých a schopných lidí. Ti, nadšeni nereálnými sliby, odešli pracovat do zahraničí. Západní kultura je pak buď zlomila, nebo přetvořila. A kdo by chtěl v Německu umývat nádobí, když tady může vesele peskovat uklízečku z Ukrajiny?


Zamyslete se nad tím. 

2 komentáře:

  1. Já si myslím, že se to vyřeší až otevřením truhel v Národním muzeu:
    Rytíř Bohuslav Jiruš, významný farmakolog a botanik, odkázal v roce 1901 Národnímu muzeu dvě bedny s tajuplným obsahem. V závěti si vymínil, že se obrovské truhly otevřou až dvě století po jeho smrti - tedy 16. listopadu 2101 (zdroj http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/domaci/zahadne-truhly-v-muzeu-se-nesmi-jeste-100-let-otevrit-vedce-ale-hloda-zvedavost-anketa.html)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad mu je nevěnovala slečna P. z Andory.

      Vymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.