14. 11. 2015

Ještě jednu kávu



Odpověď je ano.


0        -Ještě kávu?
I        -Tohle bude dneska třetí. Ale proč ne? Zítra si dám jen dvě a bude to vyrovnáno.
II       -Nechápu, proč jí piješ tolik.
I        -Chutná mi. A tohle je snad jediná hospoda, kde mají dobrou i kávu. Krom toho bych tady nerad usnul. Nebo se opil.
II       -Trocha alkoholu ještě nikoho nezabila.
I        -Lidé se vraždí pro všelijaké maličkosti. Co víš, třeba zrovna včera se někde strhla hádka o poslední pivo v lednici, která vyústila v bezpočet facek a jedno či dvě dobře mířená bodnutí kuchyňským nožem mezi žebra.
II       -Nebuď morbidní.
I        -Nejsem. Jenom trénuji představivost.
II       -Mohl bys ji aspoň trénovat jinak. Minimálně teď, když jsem tady s tebou sama.
I        -Brzo dorazí i ostatní a pak se budeme bavit o něčem živějším.
II       -Pořád věříš, že se ukážou?
I        -Samozřejmě.
II       -Mají už skoro hodinu zpoždění.
I        -Vždyť je znáš. Čas je pro ně pojem značně relativní. A krom toho je na trati výluka. Nejspíš se někde zasekli v náhradní dopravě.
I        -A psali ti?
II       -Ne. Ale já jim věřím.
0        -Tady je ta káva.
I        -Děkuji. Tak na zdraví.
II       -Jednou tě to zabije.
I        -Žijeme, abychom umřeli, ne?
II       -Ach jo.
I        -Tak dobře. Pojďme se bavit o něčem zábavnějším. Jak se vlastně máš?
II       -Už jsem ti to říkala.
I        -Ano, na začátku. Řekla jsi „skoro dobře“ a dál jsme to nerozebírali. Potom jsme si navzájem popisovali, kde zrovna bydlíme. Plus nějaké to víceméně trapné ticho, při němž jsem velmi pečlivě pozoroval roh našeho stolu. A pil kávu. Takže si myslím… Když teď máme ten úvod za sebou, že bychom si mohli popovídat tak nějak pořádně, víš?
II       -Mám se skoro dobře.
I        -Super. Vidíš, už se někam dostáváme. Co je u tebe nového?
II       -Rozešla jsem se s přítelem.
I        -To je mi líto. S tím plešatým kytaristou?
II       -Ne, s tím nejsem už dva roky.
I        -Aha. No, to je mi taky líto. A na co hrál ten aktuálně bývalý?
II       -Jak víš-
I        -Znám tě.
II       -Klarinet. Je v takové malé kapele. Šavlí zuby.
I        -To zní tajemně.
II       -Jo, to na něj sedí. Našla jsem ho v posteli s-
I        -Počkej… Se zpěvačkou.
II       -S bubeníkem.
I        -Jak… Aha… A kruci.
II       -Jo.
I        -Poslyš-
II       -A nebavme se o tom. Slíbila jsem si, že dnes zůstanu u kofoly.
I        -To je minerálka.
II       -Chutná jako kofola.
I        -Jak myslíš. Tak, změníme téma?
II       -Co nového u tebe?
I        -Skoro nic. Pořád pracuju jako referent.
II       -Neprodával jsi v trafice?
I        -Kdysi ano.
II       -Aha.
I        -Jo a oženil jsem se.
II       -Kdy?
I        -Budou to tak tři roky.
II       -Co? A neřekl jsi mi to?! Proč takové věci nedáváš aspoň na internet?
I        -Protože internet krade duši. Nebo tak nějak. A moc se svou ženou nechlubím.
II       -Proč?
I        -Protože by se za mne musela stydět.
II       -Ale no tak… Jak jste se potkali?
I        -V obchodě.
II       -Vážně? A jak vypadá?
I        -Taková dlouhá hala s velkým nápisem Al-
II       -Tvoje žena, idiote.
I        -Ta vypadá moc dobře.
II       -Máš fotku?
I        -Jo. Někde… Tady.
II       -Jé. Ta je krásná.
I        -Že jo? Taky jí to tvrdím.
II       -Pro tu se ti musí psát jedna radost.
I        -Psát? Jo, aha. Ne, já pro ni nepíšu.
II       -Ne? Jakto?
I        -Nemám, co bych jí napsal. Nebo o ní. Protože když se na ni podívám, musím jí to všechno rovnou říct. Sice z toho krom vzpomínek nikdy nic nezbyde, ale to mi vlastně nevadí.
II       -To je hezké.
I        -To je. I když to není ke čtení a tím pádem to nikde nevisí.
II       -Takže teď vlastně svoje básničky prožíváš?
0        -Všechno v pořádku?
II       -Ano, díky.
I        -Myslím, že si dám ještě jednu kávu, slečno.

1 komentář:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.