1. 11. 2015

Můj život v kartonu


Do kolika krabic by se vlezly moje vzpomínky? Přiznám se, že tohle byl trochu chyták. Vzpomínky jsou totiž nehmotné. Na rozdíl od těch krámů, co jedinec skladuje ve snaze nezapomenout.
Sbalit si věci a odstěhovat se není příliš složité. Ale sbalit si úplně všechny věci, to je jiná. Vždyť mnohdy i při stěhování takzvaně do svého necháváme si u rodičů sem tam nějaký ten drobný majetek, který buď zapomeneme, nechceme nebo momentálně nemáme kam dát. Jako malý Jodid jsem si u prarodičů vždy tyto hromady nepořádku velmi rád procházel. Daly se tam totiž najít ty největší skvosty. Hromada starých časopisů (zejména ABC), lehce handicapované hračky (ministerstvo dětských her jim automaticky dává invalidní důchod), zajímavé věci obydlené korozí a tak dál. No a v  pondělí jsem se já sám musel neustále rozhodovat, co se ještě někdy bude hodit a co je třeba vyhodit.
Příliš jsem věřil ve vlastní objektivitu. Jako kdyby něco takového existovalo ve vztahu ke všemu tomu harampádí, co jsem za svůj pobyt u rodičů stihl nastřádat. Dařilo se mi sice nezastavovat se a neprohlížet si staré sešity ze školy či x rozepsaných povídek, ale i tak byl celý proces třídění pomalý. Nechat si vykuchaný sešit ze základky? Je z fyziky a někde v půlce jsem se začal mnohem víc zajímat o vlastní literární tvorbu. Snažil jsem se na jednotlivé věci nahlížet jinýma očima, ale příliš mi to nešlo. Jakou jsem měl tedy radost, když přišla matka, jedním pohledem obsáhla tu spoušť a pečlivě neutrálním hlasem mi řekla: „Tvoje sestra by to všechno vyhodila.“
Jakmile jsem skončil, rychle jsem po sobě zahladil stopy a všech pět velkých krabic jsem odnesl na místo, odkud se budou nejlíp stěhovat. Vědomí, že totéž čeká moje rodiče a sestru (která bude potřebovat minimálně jeden velký kontejner na odpad, chce-li se všeho zbavit) mi pomohlo pouze trochu. Ještě ve vlaku cestou domů mou hlavou vířily vzpomínky a trvalo opravdu dlouho, než se mi podařilo nevnímat je. Ale říct, že čas něco spraví je blbost. Čas je jako eroze. Písek přitom znamená všechno, jen ne spravenou skálu.
Jestli ty krabice někdy najdete, neberte mne vážně.

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.