8. 11. 2015

Proč mám ruce samou náplast a kde se vzala ta krev na mém uchu



Jste šikovní? Manuálně zruční? Denně přerovnáváte svou sbírku šroubováků a čas od času přeleštíte šupléru? Gratuluji. Já vám mohu tyto schopnosti pouze upřímně závidět.

O kolik jednodušší by byly mé rodinné výlety, kdybych se po vzoru jablek neodkutálel daleko od stromu? Takhle jsem byl po celé dětství jen druhořadou pomocnou silou na všech možných montážích schodišť nebo nábytku made by můj otec. Doteď například nedovedu od oka určit, o jak dlouhý vrut se jedná. Ani jsem nikdy nepronikl do tajů velmi fascinujícího profesního slangu. Není divu, když jsem takřka každou minutou své pseudopracovní činnosti porušoval i nejzákladnější poučku řemesla – vždy přemýšlej nad tím, co se chystáš udělat. Já jsem byl spíš na takovou tu monotónní práci, při níž mohu zaměstnat svou mysl docela jinými úvahami.

Přestože tedy platím za technického a manuálního neznaboha, něco málo jsem se díky výjezdům s otcem naučil. Třeba napěchovat bednu nářadím a ještě to zařídit tak, aby se dala bez potíží zavřít. Nebo odhadnout, kdy je lepší stát poblíž a kdy bych se měl nacházet nejblíž ve vedlejší místnosti. Umím nabít aku vrtačku a když se dostatečně soustředím, zvládnu s její pomocí i nějaký ten vrut či vrtání. Jsem nepřekonatelný v předstírání práce (to když jsme pracovali pod přísným dohledem a já zrovna neměl čím přispět do výrobní činnosti). A umí se tvářit, jako že tomu vlastně strašně moc rozumím.

Myslel jsem, že všechny ty výše popsané dovednosti si už dávno nepamatuji. V současné existenci jsou mi totiž k ničemu. Přesto jsem je tento čtvrtek úspěšně oprášil. To když mi otec dovolil, abych mu asistoval při drobných dodělávkách třech vestavných skříní v centru Brna. Noc předtím se mi sice nechtělo moc do postele (pivo, žena a jeden oslavující princezna), ale i tak to na mé vstávání nemělo vliv. Dokonce jsem na místo určení dorazil včas. Oddělal jsem si ono klasické podej, přidrž, zaběhni pro… Tentokrát bez větších chyb a přehmatů. Málem jsem si zapamatoval, jak vypadá naložený a jak polonaložený pant (jestli se vám to nelíbí, existují i panty vložené). A celou dobu jsem se náramně bavil. Snad to bylo tou nostalgií nebo čím.

Co na tom, že jsem po montáži stihl jenom přijít domů, sbalit si věci do práce a už jsem vyrážel na noční? Aspoň jednou do roka je dobré připadat si užitečně.

I když by vás zastoupila průměrně inteligentní a ledabyle cvičená opice (s jednou prackou v sádře).

Žádné komentáře:

Okomentovat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.