12. 12. 2015

Blízké setkání pudinku s jogurtem



Jestli se doteď něco podobného v Brně nestalo, tak se to muselo stát jinde.
E       -Myslím, že už ho můžeš pustit.
T       -Nejsem si jistý.
E       -Věř mi.
T       -Když jsi to řekl naposledy-
E       -Tak to bylo ve výjimečné situaci.
T       -To tvrdíš ty.
E       -Bohové, přece se nebudeme dohadovat o něčem takovém.
T       -Takhle nějak by mluvil někdo s pocitem viny.
E       -Nebo někdo, kdo by byl nejraději úplně jinde. Třeba v hospodě. Mám hlad.
T       -Lidská neschopnost odlišit hlad a vinu-
E       -Nech toho. Od rána jsem nejedl.
T       -To byla tvoje vlastní volba. Já jsem si našel čas na malou svačinku.
E       -A snědl jsi i tu moji.
T       -Nemůžu za to. Vypadala úplně stejně jako ta moje.
E       -Protože to byl stejný druh sendviče.
T       -A navíc jsem měl chvilkový pocit, že jsem ještě nejedl.
E       -Pocit, který po sežřání mé porce rychle zmizel, co?
T       -No, nic jiného už tam nebylo.
E       -Jak příhodné. Takže já tě tady teď nechám a sám se půjdu navečeřet.
T       -To nemůžeš. Neznám to tady.
E       -Je to úplně obyčejné město, jakých je na světě spousta.
T       -Když vy stavíte všechno strašně nelogicky.
E       -Stavíme všechno pro lidi.
T       -No právě. Vůbec nemyslíte na návštěvy.
E       -Ne, na takové návštěvy raději nemyslíme.
T       -Jste příliš zahledění sami do sebe. Země není středem vesmíru.
E       -Já vím, že není.
T       -Ale ostatní na to neustále zapomínají.
E       -Tak jim to běž připomenout. Stejně jsi tady na diplomatické misi, ne?
T       -To jo, to jsem. Ale ještě nenadešel ten správný čas.
E       -Tohle říkáš už deset let.
T       -A stále mám pravdu.
E       -My možná stavíme divná města, ale vaše počítání času je zvrácené.
T       -Není. Jde jenom o zvláštní kulturní rozdíly mezi našimi a vašimi výrobci hodinek.
E       -Teď-
T       -Samozřejmě je to spíš velikostí planet, rotační rychlosti a takových těch věcí. Prostě mám ještě dost času na… No minimálně na dva dobré obědy.
E       -Večeře.
T       -A tři dobré večeře k tomu.
E       -Vzdávám se. Pojďme pryč.
T       -Nemůžu.
E       -Pusť toho chudáka a pojď.
T       -Je nebezpečný. Mířil na mě pistolí.
E       -Byl nebezpečný. Teď už je po smrti.
T       -Třeba to jenom předstírá.
E       -Stojíš v kaluži jeho krve.
T       -Mohl si nějakou nechat a teď dělá mrtvého. Jako ti vaši brouci.
E       -Nemyslím si.
T       -Vidíš, dostal tě. Já se ale zmást nenechám.
E       -Buď tady zůstaneš s tou mrtvolou, nebo půjdeš se mnou a já ti koupím steak.
T       -Tvé přesvědčovací metody jsou úžasné.
E       -Děkuji. Nechceš se trochu to…?
T       -Co?
E       -Umýt. Vypadáš jako vandalský plenitel Říma po celodenní dřině.
T       -Koho?
E       -Vandalové byli-
T       -Á, historie. Dobře, rozumím. Ne, umýt se nepotřebuji. Mám projektor.
E       -Jak myslíš.
T       -Jen nevím, do které postavy se obléknout.
E       -Do nějaké rozhodnější?
T       -Říkal jsem si, že bych třeba vyzkoušel nějakou novou…

Ondřej Zelený počkal, až budou oba dostatečně daleko. Teprve tehdy se opatrně postavil na nohy. Smutně pohlédl na zničené oblečení, došel si pro odhozenou zbraň a odebral se domů.

2 komentáře:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.