Ideální stromeček je vyzdobené knihkupectví.



Kdo by neměl rád Vánoce? A dárky? Veškerý ten shon spočívající ve většinou chaotickém obíhání náhodně vybraných obchodů v naději, že v té konkrétní drogerii už tu vzducholoď budou konečně mít… Tak přesně takové Vánoce nás nečekají.

I letos jsme totiž šli na Vánoce hezky se seznamem. Nejprve tedy bylo potřeba vymyslet, kdo si vůbec nějaký ten dárek zaslouží. Pak následoval krátký brainstorming týkající se výběru ideálních prezentů. Následně se ověřovala dostupnost a cena, přičemž tento rok na škrtání nepotřebných darů (tzn. nad limit našeho rozpočtu) nedošlo. Jako obvykle jsou na našem seznamu téměř výhradně knihy. A chlubím se tím jenom proto, že už je máme všechny hezky nachystané na zabalení.

Celý rok se knihkupectvím vyhýbáme, protože jinak bychom neměli ani na chleba. Vločka si vypomáhá knihovním fondem, já recenzními výtisky. První knihu čistě pro sebe jsem si letos koupil minulý měsíc. Takže, když se my dva objevíme v knihkupectví, musíme postupovat obezřetně. To v prvé řadě znamená být rychlí a soustředit se pouze na položky uvedené na seznamu. Žádné: „Jé, o tom jsem četl v Pevnosti. Ale to vypadá hodně dobře.“ Nebo: „On už vyšel další díl?“ Požadovanou knihu je třeba najít, uložit do nákupního košíku, odškrtnout si ji v bloku a rychle se přesunout do další sekce pro jiný titul. Trochu nám ve středu pomáhal i blížící se konec prodejní doby. Snad proto jsme celý nákup stihli v rekordním čase 35 minut. Domů jsme si vezli dva batohy nacpané kvalitní literaturou a podstatně lehčí peněženku.

Nedokázal jsem bohužel nijak nenápadně zjistit, jakou že to knihu mi vločka vybrala k Vánocům. A to ji kupovala ten večer, na tomtéž místě. Jsem sice zvědavý, ale rád se nechávám překvapit. Bylo mi totiž naznačeno, že jde o titul, který bych moc rád vlastnil, leč nechce se mi za něj utrácet. To snížilo počet možností na přijatelných padesát. Hádám, že v tom bude mít prsty ženská schopnost neustále překvapovat. Když se totiž já pokouším vybrat dárek, který by vločce udělal radost, dopadne to většinou asi takhle:
„Asi si koupím tu novou sbírku od Krchovského,“ řekla mi jednoho krásného dne.
„Ne, nekoupíš. Jinak bys tím Ježíška vážně naštvala.“
Jindy jsem se zase dozvěděl, že: „Už vyšel druhý díl Sila.“
Obě knihy leží schované v naší garsonce a čekají na převoz pod stromeček. To ale ještě pořád není ten nejhorší případ mého organizačního selhání.

Minulý týden se mi vločka pochlubila, že jí poštou přijde taková maličkost, kterou si chce před Vánoci udělat radost – červené náušnice. Nechal jsem si je ukázat na obrázku a ke své hrůze jsem zjistil, že to jsou tytéž šperky, jaké jsem den předtím u stejného výrobce objednal i já. Zdá se, že tu ženskou nepřekvapí nic. Naštěstí mám v rukávu ještě jeden větší dar, který určitě neočekává. Tedy pokud se zítra neobjeví s tím, že si ji jde vyzvednout…

Vždycky se hrozně moc těším na zimu. Nemohou za to jenom Vánoce, ale je to hezký svátek. Zvláště když dostanete něco hezkého (takže žádné omrzliny nebo opar). Ať už mne letos vločka či ostatní překvapí čímkoli, ten největší a nejúžasnější dárek jsem si již rozbalil. To když jsme navštívili prodejnu sportovních potřeb ve snaze pořídit jednu konkrétní drobnost pro tchána a odešli jsme s dvěma páry in-line bruslí. Doteď nevím, jak se to stalo. Nicméně od té doby netrpělivě vyhlížím jaro. A v pátek jsem na svých nových bruslích málem jel do práce.

Nebyla by cyklostezka Brno – Praha?