3. 1. 2016

Adekvátně dekadentní oslavení konce roku konající se tentokrát na netradičním místě



Jak je možné, že některé konce slavíme s nadšením a na jiné vzpomínáme v slzách? Nebylo by lepší odpalovat na pohřbech petardy a připíjet si šampaňským na počest přeživších? Ano, je moc brzo ráno a já se snažím nějak vtipně uvést povídání o tom, jak jsem se dostal skrz poslední den v roce.

Překvapivě snadno. Totiž, měli jsme doma asi na čtyři dny fenku slovenského kopova, o kterou jsme se slíbili postarat. Což s sebou neslo nepříjemné povinnosti nechat se čas od času vyvenčit. Naštěstí mne ráno zastoupila vločka, kterou ve čtvrtek čekalo nákupní centrum a brigáda u hranolek. Takže když už byla v tom vstávání, vzala si s sebou Floru (méně pozorným prozradím, že se jedná o jméno fenky) kolem bloku. Já jsem veškeré dopolední dění bedlivě monitoroval z postele. Abych mohl kolem oběda vstát, nasnídat se (směnný provoz má své časové paradoxy) a pomalu začít balit věci do práce. Čekala mne totiž noční.

Silvestr a zaměstnání většinou moc dohromady nejdou (není-li člověk třeba záchranář nebo tak něco), nicméně komplikace pramenící z mého statutu pracující osoby se daly velmi snadno obejít. Tak například namísto poklidného dvanáctihodinového sezení na recepci a sledování, jak jsou koleje prázdné, jsem pozval pár přátel na grilování. A zatímco oni poctivě hlídali recepci (a zásoby jídla), já jsem pečlivě střežil vchod do budovy. I s přenosným grilem. Musím se přiznat, že tento výjev nebyl mnohými lidmi přijat bez výrazů překvapení. Jedině snad zaměstnanci ZZS, kteří přijeli se svou blikající sanitkou na žádost jednoho ze studentů, měli pro mé počínání pochopení. Chtěl jsem jim dvě klobásy darovat, ale oni měli plné ruce práce se zachraňováním života. A tak alespoň zůstalo víc jídla pro nás.

O samotné oslavě se toho moc napsat nedá. Jednak proto, že jsem během prvních zhruba dvou hodin mrznul venku (u grilu to hezky hřálo, ale na to se nechci vymlouvat), zatímco ostatní měli jedinečnou možnost nepustit mne ke slovu. Čehož pravděpodobně dokonale využili. Když nám došli věci ke grilování, odvelel jsem se zpátky na recepci. A zapojil se do diskuse. I když vlivem multikulturních vlivů nebyla naše komunikace jednotná. Spíš se dá říct, že jsme měli dva, někdy i tři komunikační proudy. Zatímco moje drahá vločka řešila jakési teoretické otázky se studentem medicíny, bavili se někteří (česky) o tom a onom, přičemž mezitím probíhala debata o kulturních rozdílech (v angličtině) s těmi zahraničními studenty, které se nám povedlo zlákat na grilovanou krkovičku. Já jsem se aktivně zapojoval do dvou konverzací, tu biologicky zaměřenou jsem přestal poslouchat po prvním výskytu slova těhotenství.

Vlastně jsme byli tak zabráni do povídání, že jsme málem promeškali nejdůležitější část oslavy. Totiž přípitek k novému roku. Při té příležitosti padla památná slova o nostalgickém vzpomínání na dětská léta, kdy jsme se všichni na půlnoc náležitě těšili, neb nám po většinu roku nebylo dopřáno se jí dočkat. A teď je to jenom další hodina ve statistice zameškaných hodin spánku. Tak či tak, na samotném začátku roku 2016 jsme si mocně připíjeli vším, co bylo po ruce. Já jsem pochopitelně celou dobu trpělivě upíjel černý čaj s mlékem a musím říct, že absence alkoholu mi vlastně vůbec nevadila. Zčásti nejspíš i proto, že jsem si to následně vynahrazoval další dva dny. Ale to není důležité.

Před šestou hodinou ranní jsme pečlivě zametli stopy po jakýchkoli známkách dobré nálady a rozpustili se. Totiž, já jsem počkal, až mne vystřídá kolegyně stěžující si na hroznou zimu (teplota se v noci dostala až na mínus jeden stupeň). Cestou domů jsme se pak dočkali i sněhu. Povedlo se mi sice pořídit nějaký ten důkazní materiál, ale tento blog nemá fotky zrovna v lásce. A tak si to budete muset pouze představovat. Zasněžené ulice Brna. Jodid s vločkou a se psem vracející se přes rozkopanou ulici do tepla vlastní garsonky. A pak spokojený, ničím nerušený spánek. První v novém roce.

Pro velký úspěch jsem se rozhodl, že konce roku budeme na kolejích slavit častěji. Alespoň jednou do týdne.

2 komentáře:

  1. Co je na takové oslavě dekadentního? Inu, nic. Ale v nadpisu se mi to líbilo.

    OdpovědětVymazat
  2. Hlavně žes zachytil první letošní vločku štěstí. :)

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.