16. 1. 2016

Snadno vyléčitelná radost lidství

Tak trochu normální dialog během jednoho nekonečně nudného úterý.

JD                -Pane doktore, jsem rád, že vás vidím.
D                 -Á, vážený pan Dřevěný. Prosím, posaďte se.
JD                -Děkuji. Dal bych si- Co to?
D                 -Obávám se, že dobré mravy z této kavárny poněkud vymizely. Já sám jsem po vzoru Bernarda Blacka musil čekat dobrou půlhodinu.
JD                -Naštěstí nosím pro tyto případy rezervní fond. Smím vám nabídnout?
D                 -Ach, snad to není ta vaše vyhlášená pálenka z hub?
JD                -Ale co vás nemá, pane doktore. Toto jest svou mírností možnost zaměnit za likér. Likér, kterýžto by vám každá žena nabídla ke kávě místo sušenky. Čistě proto, že by si ji chtěla nechat pro sebe. A krom toho, tu houbovici jsem již vypil.
D                 -Hádám, že dnes ráno.
JD                -Jak- Promiňte mi, zapomněl jsem, že jste doktor.
D                 -A především lékař, milý příteli. Na to nikdy nezapomínejte. Ty vaše destilační experimenty se mi příliš nezamlouvají.
JD                -Dělám to pro dobro lidstva.
D                 -Obávám se, že vám nerozumím.
JD                -Už jste se někdy probudil o půl druhé ráno s děsivou bolestí hlavy a přebývající končetinou?
D                 -Jak to myslíte?
JD                -Přesně tak, jak to říkám.
D                 -V tom případě nikoliv. Můj zájem o lidskou fyziologii je ryze akademický.
JD                -Obdivuji vás, doktore.
D                 -Musím přiznat, že se také obdivuji. Jenom občas pochopitelně. Ale před zrcadlem. Nejen vědou živ je člověk.
JD                -A na to si s vámi připiju.
D                 -Jest to tedy bezpečné, myslíte?
JD                -Dokonale, můžete se spolehnout.
D                 -Dobrá tedy.
JD                -Nuže, zde máte medicínu.
D                 -Netřeba působit tak teatrálně, příteli. Medicínu předepisuje lékař, aby zbavil pacienta nemoci.
JD                -A není snad žízeň chorobou nevyléčitelnou?
D                 -Nikoliv. Zapomínáte na největší lék lidstva.
JD                -A to?
D                 -Smrt pochopitelně. Ultimátní odpověď všem hypochondrům rodu Homo sapiens.
JD                -Mohu použít vaše slova coby přípitek?
D                 -Prosím.
JD                -Děkuji. Pak tedy nezbývá než připít si na konečné uzdravení se beze strachu z recidivy.
D                 -Ať slouží.
JD                -Hm, panečku.
D                 -Poslúchaj, Josefe, tá tvoja pálenka, to nebyu žádný likér.
JD                -Ale šmakovala, né?
D                 -Tož enem co je pravda, šmakovala.
JD                -A dáme aj do druhéj nohy?
D                 -Možem.
JD                -Ale že máme dnes venku pěkně, že ano? Člověku by se chtělo prosedět celý boží den v kavárně nad šálkem silné kávy a nějakým dobrým zákuskem.
Č                 -Pane?
JD                -Šálek silné kávy a nějaký zákusek, smím-li poprosit, dobrý muži.
Č                 -Hned to bude, pane.
D                 -Tedy, vážený pane Dřevěný. Známe se již mnoho let. Až se to jeví být věčností. Ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych vás požádal o vzorek některého z vašich pokusů. Avšak nyní, pro dobro vědeckého pokroku, jsem nucen umlčet svou pýchu a vyzvat vás, abyste mi část toho vašeho likéru odprodal.
JD                -Hádám tedy, že jste moji končetinovou narážku pochopil správně.
D                 -Naprosto.
JD                -Domníváte se tedy, že by byla možná… Komerční produkce tohoto produktu?
D                 -Nabízíte mi tímto spolupráci? Podíl ve společnosti? Půl na půl?
JD                -Tady je má ruka.
D                 -Avšak prve je třeba destilát podrobit jistým testům.
JD                -Rozumím.
D                 -Z čistě lékařského hlediska ovšem.
JD                -Pochopitelně.
D                 -V tom případě, drahý kolego, nabídku přijímám.

1 komentář:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.