12. 3. 2016

Proč nechodím nakupovat

Protože stručnost je mi cizí?

N                 -Dobrý den. Jak se máte?
P                 -Koho to zajímá? Podívejte, tady se prodávají potraviny.
N                 -Ano, to vidím.
P                 -Nikdo není zvědavý na nějaké abstraktní pojmy.
N                 -Já ano.
P                 -Vážně?
N                 -Jo. Chci vědět, jak se máte. Jinak bych se neptal, ne?
P                 -No, dobře… Dneska mám-
N                 -Poslyšte, ten eidam je ještě pořád ve slevě?
P                 -Kdyby nebyl, tak by u toho nebyla ta cedule.
N                 -Opravdu? Víte, já jsem tak posledně narazil u konkurence. Pokladní odmítla akceptovat inzerovanou slevu s tím, že ta den předtím skončila.
P                 -A měla pravdu?
N                 -Ale to není vůbec podstatné! Bylo tam napsáno SLEVA 15% a já jsem se pak musel před všema těma netrpělivýma důchodcema rozhodnout, jestli těch padesát plechovek fazolí chci, nebo ne.
P                 -Nejspíš ji jenom zapomněli schovat.
N                 -Je to klamání spotřebitele, to vám povím. A přitom fazole nesnáším.
P                 -Tak proč-
N                 -Bratranec Řehoř žije v Rakousku a zrovna v tu dobu měli u nich slevu na protlak. A rakouský protlak, to je něco, po čem se můžu utlouct. Ne, že bych se teda jako bil.
P                 -A on má zase rád brazilské fazole balené na jižním Slovensku?
N                 -Ne. Ale zná chlápka, co se po těch našich fazolích může taky utlouct. A taky se u toho nebije. Prý. Stejně je to masochista. No a přes bratrance bychom to nějak vyměnili.
P                 -Super. Za eidam se bije kdo?
N                 -Já. Totiž, protlak a eidam, to je moje. Správně bych měl říct protlak a všechny druhy sýrů.
P                 -Výborně. Tak ta sleva na eidam platí ještě další týden.
N                 -Hm. A jaký je o to zájem?
P                 -Není tady do vyprodání zásob.
N                 -Mám tedy dost času.
P                 -Jo.
N                 -Jak že se to dnes máte?
P                 -Bylo mi i líp.
N                 -Chcete mi o tom povyprávět?
P                 -Ne. Chci se schovat před světem.
N                 -Vemte si dovolenou.
P                 -Vážený pane, už třicet let trávím dovolenou tak, že si vlezu do hypermarketu a sleduju na lavičce před pokladnama, jak si brigádnice nedovedou zapamatovat pojebaných třináct druhů pečiva.
N                 -To nezní moc zábavně.
P                 -Ne, to taky není.
N                 -A proč to děláte?
P                 -Protože mě nic jiného nenapadá. Jsem úplně zničená, vyfluslá. Kapitalismus mě doslova zničil. Jsem troska. Žiju pro čárové kódy, dýchám pro pípání pokladen. Cinkání mincí je mi rajskou hudbou a platba bezkontaktní kartou ve mně vzbuzuje nikdy nepoznanou vášeň. Jsem posedlá vlastní prací, která stojí za hovno. Nejraději bych se někam zahrabala. Ale ten chlaďák, co u něj stojíte a co mu nefungoval termostat, už včera opravili. Tak si nemám kam zalézt.
N                 -To vypadá, že moc velkou náladu asi nemáte, co?
P                 -Opovažte se se mnou soucítit! Krom obchodu a sebelítosti nemám zhola nic. Tak mi neberte půlku mýho života, člověče nešťastná. Vemte si dvě kila eidamu, nechte mi tu dvě stravenky, já vám vydám účtenku a jednu nálepku na nové nádobí a běžte do prdele.

A tak jsem koupil místo půlky chleba a deseti deka vysočiny dvě lízátka a nealkoholické pivo neznámé značky.

2 komentáře:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.