17. 3. 2016

Tajemství propocených introvertů



Už dlouho jsem nenapsal článek rovnou na blog. Tedy bez úprav a přemýšlení (ne nutně v tomto pořadí). A i když to na výsledku nemůže být poznat, přesto si to budu pamatovat. Vždycky se totiž snažím mít v záloze něco zajímavého, o čem bych se mohl zmínit. Teď ne. Navíc mě ani nic nenapadá. Otázkou tedy je, proč se vlastně nevěnuji něčemu smysluplnějšímu.

Odpověď je jednoduchá: Nic jiného neumím. Jsem introvert. Tím nechci naznačit, že jsou všichni introverti takoví. Ani že bych snad byl, bohové vědí, jak jedinečný. Prostě patřím k těm introvertům, kterým toho v životě moc nejde. Nepočítáme-li vaření brambor. Na to jsou (jsme) z neznámého důvodu experty. Vždycky jsem tento svůj úzce zaměřený talent bral na lehkou váhu, ale dnes jsem se rozhodl, že přišel čas něco s tím udělat. Postavil jsem vodu na erteple. Dá si někdo?

Tu poslední větu prosím neberte vážně. My introverti máme s tímto způsobem nabízení problém. Bojíme se, že by se někdo ukázal. A než by si nabral porci exkluzivně uvařených brambor, pokusil by se s námi mluvit. Jestli introverti něco nechápou, pak je to tzv. small talk. Tento způsob komunikace je na nás příliš rafinovaný. Většinou se nedovedeme rozhodnout, zda nám dotyčná osoba chce opravdu něco sdělit, nebo ne. Proto jen tak nervózně postáváme a hodně se potíme. Jestli mi nevěříte, zkuste někde sehnat pravého introverta a vyzkoušejte si to. Sami poznáte, že index potivosti je v těchto případech minimálně osm.

Najdou se však ještě tací, co mi nebudou věřit. Věděli jste například, že moji vlastní přátelé odmítají uznat, že bych byl introvert? A to jsem jim mnohokrát barvitě popisoval, kterak jsem byl v mládí nedostatečně socializován, v důsledku čehož mám raději pohled na knihy, než na lidi. Nebo na tavený sýr, ten je také lepší. Pražená kukuřice též. Případně ručně skartovaná hromada papírů. Což je přesně to, cos se mělo stát tomuto článku.
A teď už alespoň víte, proč ho píšu rovnou sem.

2 komentáře:

  1. Zajímavá úvaha, občas jí také mám!:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Víš, jak pečlivě sloužily skartovačky v dobách nacistického Německa? Wunderbar i schrecklich. Příšery z neprůstřelných materiálů doslova požiraly archy papírů.

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.