19. 4. 2016

Alternativa pro Německo jménem Hitler

Žádný člověk by nepohrdl možností napravit chyby z minulosti. Dostat novou šanci, mít tehdejší elán a dnešní zkušenosti a tak podobně. Co by s takovou nabídkou udělal nejoblíbenější diktátor třicátých let minulého století?

Adolf Hitler se probudí v současném Berlíně. Trochu ho bolí hlava, jeho uniforma čpí benzínem a on si vůbec není jistý, zda sem patří. Ani my si nejsme jisti, zato se královsky bavíme. Počáteční série humorných nedorozumění doprovázená vůdcovými komentáři na adresu změn v evropské společnosti je poměrně záhy vystřídána novým plánem na znovudobytí ztracených pozic. Hitlera všichni berou jako zdařilou imitaci sebe sama a v jeho energickém řečnění (při nichž nemění nic ze svého přesvědčení) většina nevidí nic jiného, než promyšlenou karikaturu. Jistěže tento „Hitler“ zesměšňuje všechno, co je krajní pravici svaté. Vždyť by to nemohl myslet vážně. Autor využil jednoduchý lidský strach z neznáma, kdy děláme vše pro to, abychom uvěřili, že chápeme, co se děje. Nikdo nechce přiznat, že něco neví. Proto přichází na řadu oblíbená racionalizace/mystifikace. A pokud toho nejsme schopni, doporučuje se přijmout první dobře znějící vysvětlení. Tento prvek lidské psýché se od časů prvních civilizací příliš nezměnil. Proto by nikoho ani nenapadlo, že současný Adolf nebude jen více či méně talentovaný komediant.

Je to možná až trochu paradoxní. Pravý Hitler dovede svými projevy současné Němce pouze rozesmát, neboť lidé věří, že přesně to bylo jeho záměrem. A my, posluchači, vidíme naivitu celého předpokladu, čemuž se musíme smát. Konspirační teorie budeme ze zjevných důvodů ignorovat, ano? Namísto nich doporučuji mezi jednotlivými salvami smíchu poděkovat autorovi za skvělou imitaci Hitlera (další paradox, že?) a Miroslavu Táborskému, kterému hlas permanentně naštvaného vůdce až podezřele sluší.

Hitlerův nástup do role mediální hvězdy je snad trochu příliš rapidní. Autor takřka výhradně vybírá takové konfrontace, které Ádovu image pouze posilují (znechucení nad stavem současných národních socialistů je ideálním příkladem). Všechno jako by znovuzrozenému vůdci hrálo do karet, což nepůsobí příliš realisticky. Na druhou stranu, věříte-li, že Hitlerův plamenný fanatismus by přeci dnes nedokázal všechny tak snadno přesvědčit, gratuluji vám. Patříme ke stejnému druhu optimistů. Jedinou reálnou výtku bych měl k neuzavřenosti děje. Je zde sice jemně naznačeno (díky paralelám s Hitlerovým životem), co vůdce asi čeká, ale přesto by se hodilo děj něčím uzavřít. Abychom věděli, kdy se přestat smát.


Timur Vermes: Už je tady zas
Tympanum, 2013
Čte: Miroslav Táborský
10 hodin, 29 minut

2 komentáře:

  1. Dá se nelegálně stáhnout? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hm zajímavé, velmi...
    Já bych také chtěla napravit chyby, co člověk dělal, vrátit čas...:-)

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.