3. 4. 2016

Do země bez hor

Na počátku bylo kolo. Tento jednoduchý pomocník se však časem omrzel a proto chytří lidé vynalezli bicykl. Dvě kola jsou totiž víc než jedno. Jenomže v okolí Amsterdamu bylo na projížďky příliš mokro. Když navíc první cyklostezky pravidelně mizely v hlubinách, napadlo někoho začít s vysoušením a podobnými megalomanskými projekty. Na to bylo třeba spousta šikovných pracantů. A tak vzniklo Nizozemí.

Věděli jste, že pomeranče byly kdysi pestrobarevné, ale zástupci Holandska (neplést s celým státem) přes protesty Francie a Španělska prosadili barevné sjednocení těchto citrusových plodů? A že existuje tajný projekt na vysušení cesty ke Grónsku, které se nizozemská armáda chystá kolonizovat? Nejspíš kvůli pomerančům. Anebo že ač preferuji výhradně pěší dopravu kombinovanou s MHD, najezdil jsem za posledních pár dní v Nizozemí desítky kilometrů na kole? Mimochodem, něco z výše uvedeného je pravda.

Nizozemské království je země s bohatou historií, spoustou kanálů, cyklistů a s jazykem, který chvílemi připomíná některého sourozence z germánské větve. Drtivá většina domorodců se navíc bez problémů domluví anglicky. Ale nejuniverzálnějším komunikačním prostředkem je jídlo. Nizozemské mléčné produkty jsou… Mléčné. A zatraceně dobré. Od pudinku v Tetra Paku, přes ochucené jogurtové nápoje a kakao až po sýry. Snad proto potkáte v Amsterdamu vedle klasických křivých domečků i monumenty moderní architektury. Vápník je očividně bohatou inspirací. Díky všudypřítomným cyklostezkám pak není problém zbavit se přebytečné energie třeba cestou do práce.

Nizozemský Albert je supermarket, kde se naučíte cítit odpor k našim verzím toho slova. Zato se tam dá utratit spousta peněz na potraviny, které nemáte na nákupním seznamu. Vrcholem kreativity bezpochyby jsou šunky a sýry v různých tvarech (kytičky, kravička, apod.). Netuším, zda mají plnit nějakou vyšší estetickou funkci, nicméně turista se u nich rád zastaví, nahmatá v kapse foťák a jen velmi neochotně odkráčí zase jinam. Nutkání dokumentovat běžné věci nizozemského života lze potlačit jen s vypětím všech sil. Jednorázové čipové jízdenky (vlak i MHD), logické dopravní značení, neskutečná kombinace elektromobilů (TESLA!), úžasný výběr hořčice, tradiční hranolky s jablečnou přesnídávkou… Dalo by se pokračovat donekonečna. Nizozemí na první pohled vypadá jako ideální země pro život.

Většinou stačí jednou, dvakrát protřít oči a začne se vám stýskat po domovu. Mně se zastesklo též. Po bedně s nářadím, když jedno z jízdných kol vypovědělo poslušnost a žádný ze servisů se neobtěžoval problém identifikovat (ušlý vzduch nebo prasklá duše?), natož jej vyřešit. Uznávám, že zůstat déle, nejspíš těch negativ najdu podstatně víc. Žádná země není dokonalá. Všude se dá žít. A mrtví si nestěžují. Kdybych doopravdy chtěl, nevrátím se. Zůstal bych na dovolené a celé dny bych jezdil na kole a ukusoval přitom z goudy. Pak by mi nejspíš došly finance a já bych musel zahodit idealizování. Ale zatím se tak nestalo. Proto plánujeme s Vločkou další cestu za poldry a proměnlivým počasím.


Není to Británie, ale když zavřu jedno oko, mohu to předstírat.

1 komentář:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.