19. 5. 2016

Kam vítr, tam svetr aneb Nepříliš povedené zamyšlení, z nějž nemá být nic patrno

Vybrat si, co by se mělo udělat přednostně, je obtížné. Někteří jedinci (individualisté) to umí, ale většina z nás jenom poctivě plýtvá časem na neefektivních projektech. Berte to jako klišé povzdech někoho, kdo by si rád vnutil jízdní řád.

Ale nejde to. Neustále se přesvědčuji, že to vlastně nevadí. Vždyť i šikovnější s tím mají problém. A tak věčně zůstávám u náznaků nějaké rozhodnosti. A abych nebudil kontroverze, snažím se být podobně neutrální i u přátel. Tam to však mnohem častěji nevychází. Snad že jsou ti přátelé až příliš nadaní na zahálku. S jimi vytyčenou cestou se pak smiřuje jen obtížně. Proč nedělají něco lepšího, když jsou toho schopni? Proč se utrácí ve zbytečných projektech?

Chvíli to trvá. Zvlášť má-li jeden tak dlouhé vedení jako já. Ale nakonec se myšlenkový oblouk uzavře a výsledným produktem je poměrně univerzální moudro sdílené zejména liberálně smýšlejícími osobami: Je to jejich život, ne můj. Jistě, nelze to aplikovat na všechny situace, ale pro tuto konkrétní se tato slova hodí velmi.

Myslím, že původně jsem se snažil napsat omluvu. Tak tedy pardon, přátelé.

1 komentář:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.