7. 6. 2016

Poněkud znepokojivé úterý

Když jsem zvažoval, o čem bych mohl v úterý psát, moje první myšlenka patřila zmínkám o novém zaměstnání. Jenomže prozatím není čím se chlubit. Zatím se pouze snažím nacpat do hlavy zdánlivě komplikované teoretické znalosti. A napůl se těším, až začnu doopravdy pracovat. U tohoto bodu čekám poměrně rychlé vystřízlivění.

Aktuálně se pokouším naplánovat si volný čas. Už jsem psal o tom, že od června mne čeká rapidní snížení hodinových dotací na čtení a psaní. V souvislosti s tím jsem se rozhodl naučit se neprokrastinovat a smysluplně využít každou chvilku, kterou budu mít. Zatím to tedy nevypadá nijak valně. Většinu článků na blog jsem smolil v práci. Teď si musím doma sednout k počítači, doopravdy se zamyslet a pustit se do psaní. Kdo zná principy prokrastinace, dovede si představit, jak asi teď vypadá náš byt. Na koberci není ani smítko, sporák doslova září čistotou, stejné je to se dřezem a celou koupelnou. Balkonová džungle prosperuje, zatímco pokojovým rostlinám se dostává intenzivní péče; nikde ani náznak usychajícího lístečku.

Nemám to věru snadné. Ale naštěstí to vypadá, že by mi mohl pomoct jiný problém. S Vločkou se aktuálně příliš nepotkáváme, protože každý z nás pracuje v úplně jiný čas. Takže když ona v potu tváře vydělává, já sedím doma. Než se vrátí, už sedím v práci. Tato nesynchronizovanost eliminuje podstatnou část potenciálního utíkání před kreativní tvorbou. Z dlouhodobého hlediska z toho pochopitelně přílišnou radost mít nebudu, ale když přežijeme červen, třeba se nám podaří adaptovat se.

Asi největším problémem při psaním nejsou nápady, ale způsob zpracování textu. Byl jsem zvyklý mít na všechno dostatek času, a tak jsem si mohl dovolit ten luxus psát první verze na papír. S tím je teď konec. Myslím, že tomu budu říkat pro-ekologický přístup při kreativní tvorbě. Ano, to zní dobře. Teď ještě aby to fungovalo. Vždy, když se podívám na prázdnou stránku textového editoru, připadám si jako Mike Noonan v Kingově románu Pytel kostí. Až na tu nevolnost ovšem. Vlastně i tady těch pár řádků jsem doslova propotil během celého dopoledne.

Ale to ještě neznamená, že to hned vzdám, hm? (hm?) Vsadím se, že v červenci ani nepoznáte, že jsem změnil zaměstnání.


A ne, to není slib. Jenom chvástání.

1 komentář:

  1. Chlapi nepláčou. Pokud se s Vločkou nebudeš stýkat ty, může ji vynahrazovat sociální vyžití rodinný kamarád. :)

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.