26. 7. 2016

Opravdu rychle doposlouchaná audiokniha

Nemá nejspíš příliš smysl ptát se, jestli někdo zná Emila Zátopka. Tedy alespoň doufám, že jsme o něm již všichni slyšeli. Legendární československý atlet, výjimečný běžec úspěšně zdolávající všechny tratě. Symbol toho, čeho lze dosáhnout nezdolnou vůlí a poctivým tréninkem. Jenomže jaký byl Emil doopravdy?

Kdybych napsal, že vlastně úplně stejný, mohla by má recenze končit zde. Tak jednoduché to ale samozřejmě není. Pavel Kosatík ve své knize zaměřuje svou pozornost povětšinou na Emila běžícího (ostatně název titulu je více než symbolický), nicméně ne proto, že by se chtěl vyhnout jiným tématům. Emil Zátopek totiž běhu propadl natolik, až mu zasvětil celý svůj život. A když zrovna nespal, mohli jste ho takřka zaručeně potkat buď na běžeckém oválu, nebo třeba na lesní cestě. Zní to tak jednoduše, až se nám může zdát, že to nemůže být pravda. Je třeba si však uvědomit, že se náš běžec narodil v jiné době jako sedmý z osmi dětí. Pocházel z dělnické rodiny a jen zázrakem neskončil někde v kopřivnické Tatře, případně ve zlínských továrnách Baťa, kam odešel za prací a za studiem. A jak se zdá, baťovský dril kombinující práci na lince s večerním studiem a přísným denním režimem, ještě znásobeným válkou, staly se základem, na nichž budoucí rekordman stavěl své tréninkové postupy.


Je fascinující sledovat, respektive poslouchat, jak se Emilovi dařilo objevovat metody, z nichž vychází i současná atletika. První spolupráce s lékaři, byť tehdy spíše experimentální a úzce zaměřená na pouhá pozorování a snahy strategičtěji si rozvrhnout celý běžecký úsek na rychlé a pomalé etapy dnes právem vzbuzují úctu svým průkopnickým charakterem. Jistě, k podobným výsledkům došlo mnoho jiným atletů z cizích zemí. Ale nikdo toho nedokázal tak dobře využít, jako právě Emil Zátopek.

Ač je tato autobiografie zkrácenou verzí knižní předlohy, nemyslím si, že by bylo vynecháno něco podstatného. Autor se dotkne i nepříjemnějších témat Zátopkova života, například článku odsuzující Miladu Horákovou nebo třeba způsob, jakým vládnoucí strana udělala ze Zátopka modlu dělnického hnutí. Tyto skutečnosti nejsou autorem rozebírány příliš do detailu, přesto jsou opatřeny střízlivými komentáři a vysvětlením, že Emil se soustředil především na sport a snažil se příliš nestarat o to, jak jeho výkonů využívá propaganda. Koneckonců jeho oficiální prohlášení jsou čas od času v rozporu s tím, jak se zachoval, nesměl-li některý z atletů na mezinárodní závody z ideologických důvodů. A tak nezbývá než se smířit s vysvětlením, že Emil byl dobrý člověk, který vše podřizoval svému snu radovat se z běhu. Historie navíc ukázala, jak pragmatické to bylo rozhodnutí. Když se totiž v památném roce „bratrské záchrany“ vojsky Varšavské smlouvy pustil do kritiky Sovětského svazu, neváhal ho režim poslat k lopatě.

Audiokniha má v tomto případě ještě jednu výhodu oproti knižní verzi. Nejenže je zkrácená (což mnozí jistě ocení) a čte ji svým nezaměnitelným způsobem výtečný Ivan Trojan. Ona navíc ještě obsahuje úryvky z rozhovorů s Emilem nebo například střípky rozhlasových komentářů vysílaných přímo při závodech. Ty jsou natolik sugestivní a živé, že by se k tomuto dílu mělo prodávat i upozornění k nevhodnosti poslechu při cestě na zastávku MHD. Leckterým by se totiž mohlo stát, že se sami rozběhnou.


Na druhou stranu, proč to vlastně nezkusit? 


Pavel Kosatík: Emil Běžec
Radioservis, 2016
Čte: Ivan Trojan
4 hodiny, 19 minut

1 komentář:

  1. Musi to byt velmi zaujimve, napinave. Ja bouzial hovorene texty vnimam velmi slabo. Halt zostava predsa citanie, ale chyba cas...tak neviem, alebo slovami ktorehosi prezidenta z tych temnych casov: "Nevim soudruzi nevim...". (Ktory to do kelu bol, co stale takto brblal Novotny?)

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.