16. 9. 2017

Nelehké je dobývat ty, kteří o to nestojí

Quintus Licinius Cato to dokázal. Navzdory všem vrtochům Fortuny se mu povedlo obstát v těch nejtěžších zkouškách a přežít všechny krvavé střety, čímž si vysloužil alespoň trochu respektu svých legionářů. Možná v něm ještě nevidí přirozeného zástupce centuriona, ale rozhodně z něj už nemají legraci.

Ono taky nic z toho, čím si Druhá legie prošla, nelze nazvat zábavným. Vylodit se v Británii anebo zachránit invazní armádu před spiknutím jednoho podnikavého (a hlavně ambiciózního) důstojníka. A přesto na ničem z toho teď nezáleží. Vybudované předmostí se totiž samo neubrání a krvelační barbaři navíc nikdy neutíkají moc daleko, aby se mohli kdykoli otočit a pokusit se nahnat římské obchodníky s civilizací do moře. Legiím hraje do karet zkušení velitelé a opravdu silná motivace udržet si iniciativu a co nejdříve ukončit hlavní fázi tažení. Britové zase spoléhají na osvědčenou taktiku spálené země a na tajnou pomoc neznámého dobrodince, kterým britským kmenům dodává římské zbraně. Největší katastrofou, která může změnit vojenskou situaci, je ale příjezd císaře. Ten se coby vrchní velitel říše rozhodl stát se mnohem obávanějším vojevůdcem nežli Scipio Africanus, Hannibal a Alexandr Veliký dohromady. Jenže nikdo nemá odvahu přiznat mu, že barbaři většinou nesedí se založenýma rukama v naději, že jim konečně někdo obsadí sídelní města. Jestli má tohle Druhá legie přežít, bude potřebovat víc než jen trochu štěstí.


Druhá výprava doprostřed vojenského tažení proti Britům se příliš neliší od té první. Tedy, hlavní hrdina to stačil dopracovat k profesionálnímu vojákovi, a i fronta se zase o něco posunula. Jenomže i když je z Catona konečně legionář, pořád ještě je to jeho první vojenský konflikt. A fronta má tendence nečekaně se posouvat tam a zpět, podle momentálních úspěchů té či oné strany. Autor postavil uvěřitelný a hlavně (díky bohům za to) realisticky podaný příběh plný historických reálií, čímž mimo jiné dokazuje, že udržet děj dějepisně přesný ještě neznamená udělat z něj nudnou přednášku. Ve výsledku budete nejen fandit sympatickým postavám (a bát se o jejich život, neb Simon Scarrow si literárních životů moc neváží), ale také se něco málo dozvíte o tehdejších reáliích. 

Audioknize opět skvěle vytváří atmosféru nevtíravé hudební předěly, a hlavně výborný přednes Marka Holého. A protože Vítězství orla neznamená konec ostrovního dobrodružství, není nic snazšího než provést invazi směrem ke třetímu pokračování.

 
Simon Scarrow: Vítězství Orla (Quintus Licinius Cato 2)

Audiotéka, 2017
Čte: Marek Holý
13 hodin 43 minut

1 komentář:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.