9. 1. 2018

Úplné a konečné řešení zaklínačské otázky

Něco končí, něco začíná. Hra o ovládnutí světa je v plném proudu, sázky od posledně ještě narostly a nikomu se tím pádem nebude chtít prohrát. Nilfgaard žene vpřed železná vůle císaře. Tři obrovské armády mají jediný cíl: zadupat seveřany do historie. Severská království na druhou stranu nemají kam uhnout. Jestli se jim nepodaří zastavit nilfgaardský nápor, stanou se z nich pouhé říšské provincie. Jak tím vším dokáže zamíchat jeden bělovlasý zaklínač?

Geralta ovšem zajímá jediná věc. Zachránit svou čarodějku a najít Ciri. Pro tohle žije. Je mu docela jedno, že aby se mu to povedlo, musí se znovu utkat s velemágem Vilgefortzem, který ho posledně nezabil jenom proto, že neměl dostatek času. Teď by si velmi rád nějakou chvilku navíc udělal, neboť Geraltova družina zachránců mu už nejednou zhatila plány na získání Ciri pro vlastní cíle. A tak, zatímco se na sever valí nezadržitelná invazní síla výkvětu císařské ozbrojené moci, míří Geralt vstříc svému osudu.

Samotná zaklínačka má dost práce sama se sebou. Už ji nebaví utíkat před sudbou, naopak netouží po ničem jiném než mít to všechno konečně za sebou. Nicméně velmi přitom záleží na tom, kdo dostane možnost využít ji pro své vlastní zájmy. Nejen Vilgefortz zná tajemství dívčiny moci, a nejen z tohoto světa hrozí Ciri nebezpečí. Přesto již v předchozí knize ukázala mladá zaklínačka, že se žádných výhrůžek nezalekne. Kdo si nedá pozor, riskuje další výpravu na zamrzlé jezero.


Paní jezera završuje pětidílnou ságu o zaklínači poměrně rozporuplně. Na jedné straně se zde autor prezentuje ve své největší vypravěčské formě. Zejména v případě realistického popisování válečných příprav, samotné bitvy a následných politických jednáních, při nichž se ukazuje, že každá válka je ve své podstatě pouhou prodlouženou rukou diplomacie. V těchto chvílích tvoří Sapkowský epickou fantasy se vším všudy. Bohužel se zde naplno projevují i autorovy neduhy. To lze nejlépe demonstrovat na jeho schopnosti natáhnout jednoduchou epizodu na třicet stran. Že se Ciri snaží najít ten správný svět, do nějž patří, je zábavné jenom chvilku. Potom mlčky prosíte autora, aby s tím už dal pokoj. Jednotlivé retrospektivní výpravy do památných okamžiků některých postav jsou sice zajímavé, nicméně ne v případě, kdy v dané chvíli hrozí všem smrt. Výsledné dílo, byť je sebelepší a sebenapínavější, by stejně vypadalo lépe o něco kratší. Naštěstí je zvukové zpracování audioknihy opět na špičkové úrovni, a tak se slabší pasáže snáší lépe. Hudební doprovod nenásilně pomáhá budovat atmosféru. Psát, že Martin Finger zvládl celou ságu na jedničku, by bylo jenom opakováním již stokrát řečeného. Teď již nezbývá než čekat, jestli se pan Sapkowski k bělovlasému zaklínači ještě někdy vrátí.

Andrzej Sapkowski: Paní jezera 
Tympanum, 2017
Čte: Martin Finger

1 komentář:

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.