30. 1. 2018

Vyprávění o sobě ještě nikdy nebylo tak napínavé

Dvacet. Přesně o tolik napínavých knih mohli čtenáři přijít. Stačilo, aby jejich oblíbeného autora potkala jedna z mnoha nehod, které mu v průběhu jeho života hrozily. Zbloudilá kulka, zajetí některou z válčících stran, případně některou z komunistických tajných služeb nebo třeba pád letadla. To všechno mohlo způsobit, že by Frederick Forsyth v roce 2015 nemohl vydat svou autobiografii.

Ke všemu se také mohlo stát, že by se roku 2015 sice dožil, nicméně nic by ho nemotivovalo pustit se do psaní memoárů. Zatímco v mládí si umínil získat pilotní průkaz a procestovat celý svět, nikdy ho doopravdy nenapadlo stát se spisovatelem špionážních thrillerů, z nichž většina má dnes nálepku bestselleru. Štěstím (pro čtenáře) v tomto ohledu byla Forsythova první cesta do Biafry, země, která se rozhodla vyhlásit nezávislost na Nigérii. Zatímco britská vláda (a s ní i špičky BBC) popisovala konflikt jako krátkou roztržku mezi legitimní vládou a špatně vyzbrojenými rebely, díky čemuž vše skončí v řádu měsíců, viděl Forsyth situaci docela jinak. Tyto názorové rozdíly vedly k jeho
rozhodnutí ukončit kariéru v BBC a vrátit se do Biafry jako novinář na volné noze. Z krátkého a bezvýznamného konfliktu se stala dlouhotrvající občanská válka, která stála život téměř dva miliony obyvatel, zejména dětí. Po porážce Biafry se Forsyth ocitl zpět v Británii. Bez prostředků, zato s pověstí výborného vypravěče. A tak se rozhodl využít svých zkušeností z působení v pařížské pobočce Reuters a napsal svůj první román. Zrodil se nejen Den pro Šakala, ale hlavně geniální spisovatel.

Vypravěč je vlastně takovým popisem toho, kam až může nedostatek financí dotlačit člověka s velkým talentem. Od kohokoli jiného by stroze pojaté vyprávění toho, co udělalo z Forsytha spisovatele, mohlo vypadat neuctivě. Nicméně od samotného autora to působí jako zbytečná skromnost. Ostatně té se pan spisovatel dopouští v celé knize poměrně často. Ať už popisuje kteroukoli pasáž svého života, nikdy se nelíčí coby příliš inteligentní (přestože se brzy naučil několik cizích jazyků) nebo talentovaný (cíle získat pilotní průkaz dosáhl ve velmi mladém věku). V jeho podání šlo skoro vždycky o šťastnou souhru náhod, případně o jedinečnou příležitost pramenící z možností tehdejší doby. Dokonce i když se zmiňuje o svých literárních úspěších, dokáže vzbudit pocit, že nejde o nic převratného a že tohle by se mohlo podařit v podstatě komukoli. Protože jde o autobiografii, dostaneme se pouze tam, kam nás pan autor pustí. Proto rozhodně nečekejte nějaká zásadní odhalení. Toto dílo je vyprávěním o tom, jak se zrodil jeden z velkých vypravěčů naší doby.

Audio zpracování příjemně dokresluje obsah knihy. Jan Hyhlík svým hlasem a hudební přechody dohromady dávají této audioknize jedinečný zvuk. Jen se připravte na to, že po poslechu budete chtít sáhnout po některé z Forsythových knih.

Frederick Forsyth: Vypravěč
Tympanum, 2017
Čte: Jan Hyhlík

12 hodin, 45 minut


1 komentář:

  1. Skvělé, ani jsem netušila, že je něco takového k mání. Poohlédnu se po tom.

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.