Kaunaz's and Jodid's world

Zodpovědnost III

2012-03-05T00:23:00.000+01:00

Zodpovědnost II

2012-03-04T00:23:00.000+01:00

Zodpovědnost

2012-03-03T00:23:00.000+01:00

Úvod k zodpovědnosti

2012-03-02T00:23:00.000+01:00

Životní sen

2012-03-01T00:23:00.000+01:00

Podivnost doby

2012-02-29T00:23:00.000+01:00

Odkaz příští generaci

2012-02-28T00:23:00.000+01:00

Pro svobodný projev

2012-02-27T00:23:00.000+01:00

Bez ceny

2012-02-26T00:23:00.000+01:00

Zloději

2012-02-25T00:23:00.000+01:00

Náboženství 21. světa

2012-02-24T00:23:00.000+01:00

Podřízeným

2012-02-23T00:23:00.000+01:00

Všechny barvy světa

2012-02-22T00:23:00.000+01:00

Mládež

2012-02-21T00:23:00.000+01:00

Sušenky

2012-02-20T00:23:00.000+01:00

Máslo

2012-02-19T00:23:00.000+01:00

Radost ze života

2012-02-18T00:23:00.000+01:00

Proust

2012-02-17T00:23:00.000+01:00

Ženy

2012-02-16T00:23:00.000+01:00

Stydět se

2012-02-15T00:23:00.000+01:00

Současná situace

2012-02-14T00:23:00.000+01:00

Rok změn

2012-02-13T00:23:00.000+01:00

Jídlo

2012-02-12T00:23:00.000+01:00

Nostalgie

2012-02-11T00:23:00.000+01:00

Politika II.

2012-02-10T00:23:00.000+01:00

Politika

2012-02-09T00:23:00.000+01:00

Budík

2012-02-08T00:23:00.000+01:00

Začínáme podnikat

2012-02-07T00:23:00.000+01:00

Já vím

2012-02-06T00:23:00.000+01:00

Jak dojemné

2012-02-05T00:23:00.000+01:00

Rovnost, svornost, kolektiv

2012-02-04T00:23:00.000+01:00

Haleluja počty

2012-02-03T00:23:00.000+01:00

A teď jeden studentský...

2012-02-02T12:49:00.000+01:00

Musím poděkovat historii, že se o své potomky tak dobře stará. Neustále si totiž máme možnost připomínat, co všechno se již stalo. Nemáme proto zjevný důvod opakovat staré chyby a můžeme se zaměřit na dělání těch chyb, z nichž by se zase měla poučit další generace. Uznávám, že je to poněkud pesimistické, ale považte, někde v budoucnu existuje šance, že se míra chyb sníží, že jejich závažnost bude vzhledem k současným chybám podstatně nižší, anebo (a to je spíš takový religionisticky motivovaný povzdech) všechny chyby budou vyřešeny.

Je však dobře, že lidé mají nejednotné názory v určitých důležitých věcech. Jednak zde vzniká prostor pro tolik potřebnou diskusi (neb ta je jakýmsi prazákladem pojmu demokracie), a také máme jistotu, že je všechno v pořádku. Lidé totiž nejsou unifikované, stejně myslící bytosti. Jejich specifické potřeby či myšlenky se liší, byť většinu obecných potřeb můžeme shrnout do pár vět. A proto, ačkoli poučeni chybami minulosti, vítám jak názory tradicionalistů (někdy zvaných konzervativci či poněkud hanlivěji zpátečníci), tak názory novátorů (často označovaných jako liberalisté anebo prostě rebelové). Je třeba totiž vycházet z názoru, že ani jedna skupina nemá ve svých nejextrémnějších postojích pravdu a že nejlepší dohodou jest kompromis, nikoli prosazování vlastní myšlenky na úkor jiných.

Někteří z vás si jistě všimli vlny protestů (jak oblíbené slovní spojení) proti návrhu reformy vysokého školství. Nechci se nyní zabývat jednotlivými obavami členů akademických obcí, neboť tyto by samy o sobě měly rozměr samostatného článku. Podotknu jen, že vybraná rétorika onoho návrhu je velice nebezpečná. Na jednu stranu poskytuje větší práva, na stranu druhou spoustu práv tiše bere. Uvedu jen příklad z rozhovoru s ministrem školství mládeže a tělovýchovy:

„Podle některých odhadů by mohla skončit až třetina z dohromady 74 českých vysokých škol. Vycházejí vám podobná čísla?

Určitě nemáme nějaký Dobešův seznam, kde bychom ke školám psali křížky. Taková regulace se skutečně nechystá, ministerstvo nebude nic určovat nebo nařizovat. Na druhé straně je zde demografický pokles, kvůli kterému asi část škol skončí, což stát ovlivnit nemůže. My pouze musíme nastavit spravedlivé legislativní parametry, chcete-li mantinely, v nichž se školy budou pohybovat a reagovat na ně. Jsem například nesmírně nadšen z toho, že se dvě ostravské školy rozhodly k fúzi. Na severní Moravě vznikne velmi silný subjekt, který může aspirovat na výzkumnou univerzitu a dostat se v Česku na top špičku.“

Podobně je tomu třeba i v případě návrhu na změnu financování regionálních škol. Ministerstvo nehodlá nic rušit, ani nařizovat. Ovšem právě ministerstvo je orgánem, který zásadně ovlivňuje výši příjmů jednotlivých škol ze státního rozpočtu. Nastaví-li se některé parametry podle potřeb pana ministra, pak se prostě může stát, že se konkrétní školy samy rozhodnou sloučit, případně omezit svou působnost. Jednalo by se v takovém případě o naprosto samostatný, nikým nenucený krok. Vždyť i já, je-li mi odebrána část příjmů v podobě snížení kapesného, mám svobodu volby. Buďto si nekoupím čokoládu nebo chleba. Nikdo mne nenutí omezovat své výdaje nebo dokonce mou činnost.

Stejně jako rétorika samotných návrhů vyznívá klamavě, je i rétorika samotného ministra školství velmi znepokojivá. Vždyť slovní spojení typu „říznout do vysokých škol“ anebo „reformu zcela jistě realizovat budu, a to v takové podobě, že mě jako představitelé škol budou brzdit“ nemohou asociovat člověka kompetentního k výkonu funkce ministra. Jistě, můžete namítnout, že nezáleží na kultuře vyjadřování se, důležitější jsou schopnosti dotyčného člověka. Máte samozřejmě částečně pravdu, schopnosti a dovednosti leckdy přehluší potřebu adekvátního vystupování, což nemusí být vždy na škodu.

Otázkou ovšem je, do jaké míry je tedy tento konkrétní ministr školství kompetentní k výkonu své funkce. Pokud je mi známo, jeho vize moderní a efektivní vysoké školy zahrnuje cílenější komunikaci s trhem práce v oblasti kvantity a kvality lidských zdrojů tak, aby vysoké školy vycházely maximálně vstříc zaměstnavatelům v daném regionu. Současný ministr školství vystudoval psychologii. Nikde jsem v seznamu jeho předchozích zaměstnání nenašel slovo pedagog. Jakou jistotu tedy máme, že rozumí práci, kterou vykonává? Cožpak je správné, aby funkci daňového poradce vykonával lingvista? Možná ano, ale tak jako je podmínkou pro založení živnosti řemeslné či vázané vlastnit příslušné oprávnění vlastní odborné způsobilosti či alespoň zaměstnávat osobu s tímto oprávněním, tak by mělo být podmínkou pro řízení ministerstva školství odborné vzdělání v oblasti pedagogické. Zdá se však, že ani zaměstnanci s náležitým odborným vzděláním nedosahují patřičných kvalit, neboť jsme často svědky jejich výměny.

Zaráží mne způsob, jakým se ministr školství de facto odklání od základních idejí politické strany, jíž je členem. Možná se mýlím, ale nebyl hlavním prvkem předvolebního programu Věcí veřejných důraz na transparentnost a možnost občanů přímo ovlivňovat politické dění? Proč tedy existuje snaha o omezení vlivu vysokoškolských studentů na chod vysokých škol?

Nejsem zklamán z toho, jak se historie vrací a opakuje, to ne. Je to jasná známka toho, že jsme se neposunuli tam, kam jsme se posunout měli, tudíž si musíme některé věci očividně prožít znova. Narážím teď na snahy výrazně omezit vliv učitelů na tvorbu vzdělávacích programů a na podobné iniciativy ze strany ministerstva, jejichž výsledkem by mohlo být naprosté unifikování všeho a všech, jejich kategorizace dle příslušných tabulek. V takovém světě nemají invence a alternativní přístup k vyučování místo.

Abych mohl vyjádřit svůj názor, strávil jsem nějakou dobu prohledáváním internetu, přečetl jsem několik rozhovorů i článků týkajících se právě připravovaných reforem, navštívil jsem i stránky ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Z některých informací jsem byl pobaven (jak už to v našem mediálním prostředí bývá zvykem, důležitá je údernost, nikoli pravda) a některé skutečnosti mne naopak šokovaly. Tak například zdůvodnění zavedení školného, které by očividně mělo nahradit část příjmů, které dostávají vysoké školy od státu. Ministr školství argumentuje asociálností současného systému. Přesně říká: „Dnes nemáme studium zadarmo, platí ho každý zesvých daní. Co je na tom sociálního, když školné platí prodavačka v Kauflandu upokladny, když ho platí mladý klempíř, který leze po střechách, když ho platírodina, která má více dětí a ani jedno nestuduje“

„Nejprve obecně ke školnému.Jeho zavedením chceme odstranit zcela asociální systém, kdy formou danípřispívají na studium dělníci, prodavači, řadoví úředníci, ale i živnostníci aspousta dalších profesí. Není pravda, že studium je zadarmo. Platíme hovšichni, a to jen jedné elitní skupině. Navíc v Česku je studium nejdelší vEvropě, trvá až sedm let.“

Jistě, co je na tom sociálního, když prodavačka z Kauflandu platí částečně ze svých daní studium vysokoškolských studentů, pokud nikdo z její rodiny nestuduje? Předpokládáme totiž, že ona dotyčná prodavačka nepotřebuje chodit na preventivní lékařské prohlídky, ať už k všeobecným lékařům či gynekologům, stomatologům a jiným specialistům. Naše prodavačka nikdy nebude potřebovat právníky, psychology, ekonomy, jazykové vědce, překladatele (knihy zásadně nečte). Děti této prodavačky (má-li ovšem nějaké) taktéž nepotřebují žádné uvedené profese. Ale ze zákona existuje povinná školní docházka vztahující se na primární vzdělávání, tedy základní školy. Tyto děti tedy musí navštěvovat nějakou základní školu. A když jsem začínal studovat na pedagogické fakultě, bylo její úspěšné absolvování podmínkou k získání zaměstnání na pozici učitele.

Možná je dnes všechno jinak. Takže ne, nikdo z nás nepotřebuje nikoho s vysokoškolským vzděláním. Není zájmem státu mít odborníky, tento zájem je individuálním přáním jednotlivých studentů, tudíž oni sami, potažmo jejich rodiče, by měli platit za své studium. Je to smutné, ale v jedné věci má současný ministr školství nejspíš pravdu. Lidé asi nepotřebují, aby se o ně starali odborníci. Z tohoto ohledu musím uznat, že ministr školství Josef Dobeš je muž na pravém místě.

Umění

2012-02-02T00:23:00.000+01:00

Revoluce

2012-02-01T11:16:00.002+01:00

Malé

2012-01-29T23:00:00.002+01:00

Ale doopravdy...

Není tomu tak dávno, co jsem si přidal další postavu do sbírkysvých oblíbených hrdinů. Vzhledem ke jménu dotyčné osoby mohu zodpovědněprohlásit, že jsem na chuť tomuto konkrétnímu hrdinovi přišel pravděpodobně mnohempozději než většina z jeho současných fanoušků a fanynek. Nu což, některévěci mi holt dochází velmi pomalu. Nebudu zde však prozrazovat jméno tétopostavy. Jsem schopen snést jen určitou míru studu a věřte mi, v tomto případěby potencionální výše hanby vysoko předčila mé toleranční limity.

V souvislosti s charakteristikou této postavy jsemsi musel položit otázku, která nejspíš trápí nás všechny. Pokud ovšem zrovnanemluvím do zdi a nejsem to jediné všichni, které podobná otázka kdy trápila.Proč patří současné příběhy arogantním, antisociálním hrdinům? Máte pravdu, to JE zcela nepochybně stupidní otázka. Alepřesto, už jsem se zeptal…

Připadají nám snad společensky neschopní hrdinové reálnější,zajímavější? Nebo je za tím něco jiného a my si jenom myslíme, že jedním z hlavníchdůvodů musí být arogance a neschopnost zařadit se do normální společnosti?

Arogance, nespolečenskost, sobectví… Tohle všechno jsoušpatné vlastnosti. Ale přidejte k nim jistou dávku geniality a všechna tanegativa rázem vytvoří dokonalé charisma. Kdyby nebyl doktor House (mimochodem,to není TA postava) tak výtečný diagnostik, nikomu by se nelíbil (a teď nechcinijak komentovat charisma samotného herce, Hugha Laurieho). Je zvláštní, žejedna jediná skutečnost dokáže smazat všechny antipatie, jež jsou součástíoněch ostatních vlastností. Tudíž se dá říct, že nemáme rádi arogantní hrdiny.My pouze zbožňujeme geniální a abnormálně nadané jedince. A je nám zároveňjasné, že génius nemůže být normální (a dle některých feministek ani žena), toby jinak nebylo reálné. Jakkoli si přejeme utíkat od reality, stejně všechnyfantazie vždycky srovnáváme právě s tím, co doopravdy je. A teď, kdo jevlastně idiot. Hádám, že House to nebude…

Čajovna se vším všudy

2012-01-22T23:20:00.001+01:00

Dá si někdo dýmku?

OSKAR -Dáš si ještě?

TÝNA -Ó ano, děkuji.

OSKAR -Nemáš vůbec zač.

TÝNA -Oskare, můžeš prosím zítra koupitnějaký toastový chleba?

OSKAR -Ale jistě.

TÝNA -Děkuji.

OSKAR -To nic není. Něco zajímavého?

TÝNA -Kde? Tady? Zatím ani ne.

OSKAR -Ale kdybys na něco narazila… Myslíš namne?

TÝNA -To víš, že ano.

OSKAR -Jsi zlato.

STANDA -Nazdar.

TÝNA -Ahoj.

OSKAR -Dobrý večer, Stanislave. Jste domanezvykle brzy.

STANDA -Jak víš, že jsem to já?

OSKAR -Poznal jsem tě po hlase.

STANDA -Aha.

OSKAR -Zase se díváš na nějakou detektivku?

STANDA -Jak to víš?

TÝNA -Stando, děláš, jako kdybyste se vy dvaneznali už kolik?

OSKAR -Nechme matematiku stranou. Vrátil sesbrzy.

STANDA -Ano, nechtěl jsem.

OSKAR -Proč?

STANDA -Víš, chce se mi říct, že kvůli tomuto, aleměl jsem mnohem větší motivaci zůstat tam, kde jsem byl.

TÝNA -Budeš nám o tom povídat?

STANDA -Ne, to rozhodně nebudu.

TÝNA -Aha.

STANDA -Co hezkého čteš?

TÝNA -Román na pokračování. Nelíbil by se ti.

STANDA -Práce?

TÝNA -Práce.

STANDA -A co přesně?

TÝNA -Ale… Však to znáš.

OSKAR -Kde jsi nechal tu…

STANDA -Ivetu?

OSKAR -Ano. Pořád zapomínám její jméno. To asibude proto, že jsi nás ještě nepředstavil.

STANDA -Nechci na tom zatím nic měnit.

OSKAR -Je tak špatná?

STANDA -Chci si užít tu dobu, kdy je Ivetanezkažená tvými řečmi.

OSKAR -Co prosím?

TÝNA -Už to zase dělá?

OSKAR -Co dělám?

STANDA -Ano. Nevinný pohled.

OSKAR -Něco takového musí být přirozené.

TÝNA -Ne u tebe, Oskare, ne u tebe.

STANDA -Iveta musí brzo ráno vstávat. Jdek doktorovi.

TÝNA -Aha.

OSKAR -K doktorovi? A k jakému?

STANDA -Já nevím, to neřekla.

TÝNA -K jakému asi?

OSKAR -No právě, k jakému asi? Ty to snadvíš?

TÝNA -Předpokládám.

OSKAR -Poslouchám.

TÝNA -No však víš.

OSKAR -Vím, že poslouchám. Nevím, že bys mluvila.

TÝNA -Gynekologovi.

OSKAR -To jsi poznala jak?

TÝNA -Půjde k doktorovi, ne?

OSKAR -Chceš říct, že cokoli je se ženou špatně,je to vždycky-

TÝNA -Ne.

OSKAR -Škoda, ubylo by komplikací.

TÝNA -Oskare…

OSKAR -I když takový stomatolog to musí mít pěkněblbé, když-

TÝNA -Oskare.

OSKAR -Ano?

TÝNA -Ženy nerady vyslovují slovo gynekolog.

STANDA -A myslíte, že tam jde kvůli tomu, že jeněco špatně?

TÝNA -Může to být jen pravidelná prohlídka.

OSKAR -Co když není?

OSKAR -No, pokud jsi v sobě nenašel zvíře…

TÝNA -Ach jo.

OSKAR -Mohlo se stát de facto cokoli. Nesedla sina něco?

STANDA -Ne.

OSKAR -Možná měla.

OSKAR -No jo, vždyť už mlčím.

OSKAR -Jak vlastně ženy říkají gynekologům, kdyžje potřebují odlišit od ostatních lékařů?

TÝNA -Ženský lékař?

OSKAR -Aha. Ale ženský lékař nemusí být žena, že?

TÝNA -To by byla lékařka.

OSKAR -Žena – lékař, tradicionalistka?

TÝNA -Takže tradicionalista?

OSKAR -Možná dokonce.

TÝNA -Nevím, máme to divné. Je to prostělékař pro ženy.

OSKAR -Z toho plyne poučení, Stando.

STANDA -Jaké zase?

OSKAR -Cožpak to nevíš?

STANDA -Ne.

OSKAR -Šikovný hoch. No, tak já už tě nebuduzdržovat.

STANDA -Nezdržuješ mě, nedělám nic.

OSKAR -Ale já ano.

TÝNA -No, já jdu taky něco dělat.

STANDA -Proboha.

TÝNA -Jdu spát.

STANDA -Tak to jo, to běž. Oskar bude tady?

TÝNA -Pravděpodobně.

STANDA -Výtečně.

OSKAR -Copak, potřebuješ mě?

STANDA -To tak úplně ne, ale nechci, aby těpotřebovala Týna.

TÝNA -To bylo hnusné.

OSKAR -Ano, to bylo hnusné.

STANDA -Já nic, to Oskar. Učil mě.

OSKAR -To bylo ještě hnusnější.

TÝNA -Ale pravdivé. Dobrou noc.

STANDA -Dobrou noc.

OSKAR -Brou.

STANDA -Tak.

OSKAR -Co? Tváříš se tajemně, jako kdybys něcokul.

STANDA -Co to počítáš?

OSKAR -Ale nic, to by se ti nelíbilo.

STANDA -Jak to můžeš vědět?

OSKAR -Prostě to vím.

OSKAR -Zkouším, jestli funguje kalkulačka.

STANDA -A funguje?

OSKAR -Todoufám, Stanislave, to doufám.

ROMAN -Kurva.

ROMAN -Sakra.

ROMAN -Kdo to-

ROMAN -No…

STANDA -Ahoj.

ROMAN -Ahoj. Neviděl jsem tě.

STANDA -Jsi v pořádku?

ROMAN -Jo, perfektní.

STANDA -Hospoda?

ROMAN -Tak.

STANDA -Kolik?

ROMAN -Proč?

STANDA -Profesionální zvědavost.

ROMAN -Počkej, já jsem myslel, že strážník jsemjá.

STANDA -A nejsi?

ROMAN -Tak proč tě zajímá, kolik jsem měl piv?

STANDA -Abych věděl, kolik jich vydržíš.

ROMAN -Jo, musíš někdy zajít se mnou.

STANDA -Zrovna piju čaj.

ROMAN -Nemyslel jsem hned.

STANDA -Poslouchej, ty nejdeš zítra do práce?

ROMAN -Odpolední.

STANDA -Fajn.

ROMAN -Co ten zájem?

STANDA -Oskar šel dnes nějak brzo spát, tak sezkouším zabavit jinde.

ROMAN -Ještě pořád počítal?

STANDA -Co vlastně počítá?

ROMAN -Nechtěl mi to říct.

STANDA -Myslíš, že je to důležité? Slyšel jsem Týnumluvit o financích.

ROMAN -Kdoví. Poslyš, jak se má…

STANDA -Iveta.

ROMAN -Ano.

STANDA -Dobře. Proč?

ROMAN -A všechno v pořádku?

STANDA -Jak to myslíš?

ROMAN -Nehádáte se nebo tak něco?

STANDA -Ne pokud vím.

ROMAN -Aha.

STANDA -Co?

ROMAN -Nic, já jen… Přemýšlel jsem.

STANDA -O čem?

ROMAN -Kdyby vám to spolu neklapalo, třeba bychommohli… Však víš…

STANDA -Ne!

ROMAN -Dobře-

STANDA -Ne!

ROMAN -Já jen-

STANDA -Nepřibližuj se. Jdu spát. A zamykám zasebou.

ROMAN -Fajn-Dělá jako kdybych na něj chtěl skočit. Ach jo. Hm, teleshopping…

MARKÉTA -Co žechceš?

ROMAN -Chcisi tě vzít.

MARKÉTA -Cože?Jako za ženu?

ROMAN -Ano.

MARKÉTA -Zbláznilses?

ROMAN -Ne.Dlouho jsem o tom přemýšlel a cítím, že tohle je to správné rozhodnutí. Je toto, co chci udělat.

MARKÉTA -Och.

ROMAN -Coty na to?

MARKÉTA -Nemůžusi tě vzít.

ROMAN -Co?Proč ne?

MARKÉTA -Protoženemám žádnou záruku, že to myslíš vážně nebo že nám to manželství vydrží.

ROMAN -Ale-

MARKÉTA -A covíc, mám dojem, že se chceš oženit, aby ses se mnou mohl vyspat.

ROMAN -Tovůbec-

MARKÉTA -Nelži.Vidím ti to na očích. Zrcadlí se ti tam touha po tělesném hříchu. Ale taková jánejsem, slyšíš? Jsem před Ježíšem čistá.

ROMAN -Počkat.

MARKÉTA -Co?

ROMAN -Tohlese už stalo.

MARKÉTA -Jistěžese to stalo, ty pitomče! Teď se ti to jen zdá.

ROMAN -Aleproč?

MARKÉTA -Aby ses ráno cítil opravdu hodně blbě.

ROMAN -Cože?

TÝNA -Prosím?

ROMAN -Řkaa s nco?

TÝNA -Ne. Ale můžu říct dobré ráno.

ROMAN -Dobré.

TÝNA -Ty dneska nejdeš do práce, že ne?

ROMAN -Odpoledne.

TÝNA -Aha. Kafe?

ROMAN -Ne, díky. Myslím, že si dnes nebududopřávat žádné drogy.

TÝNA -Oskar říká, že malé množství drog denněnám brání dělat hlouposti.

ROMAN -Jo?

TÝNA -Já vím, že kecá, ale občas to zní faktdobře.

ROMAN -Aha. Týno?

TÝNA -Copak?

ROMAN -Máš chvilku?

TÝNA -Mám práci.

ROMAN -Ale chvilku by sis našla, že?

TÝNA -Na co?

ROMAN -Víš, mám takový problém.

TÝNA -Promiň, musím tohle dočíst. Je todůležité?

ROMAN -Vlastně ani ne.

TÝNA -Omlouvám se, práce nepočká, znáš to.

ROMAN -Na mě práce čeká vždycky.

TÝNA -No jo, máš pravdu.

ROMAN -Víš ty co? Já si to kafe přece jen dám.

TÝNA -Cestu ke kávovaru znáš.

ROMAN -Jo.

STANDA -Dobré- Kurva.

TÝNA -To byl Standa?

ROMAN -Byl.

TÝNA -Něco se mu stalo.

ROMAN -To je na dlouhé povídání.

TÝNA -Dobře, tak si to pamatuj, pošlu zatebou Oskara.

ROMAN -No, tak já si půjdu zatím vypít to kafe.

TÝNA -Něco k snídani nechceš?

ROMAN -Ne, už tak to tím kofeinem přeháním.

TÝNA -Jak myslíš.

STANDA -Už je pryč?

TÝNA -Dobré ráno.

STANDA -Je pryč, že ano?

TÝNA -Roman je u sebe.

STANDA -Uf.

TÝNA -Co se stalo?

STANDA -To nechceš vědět.

TÝNA -Můžu za tebou potom poslat Oskara?

STANDA -Zvědavá, ale zaměstnaná?

TÝNA -Jsi můj člověk.

STANDA -A řekneš mi, co to čteš?

TÝNA -Ale to víš, že ano.

STANDA -No?

TÝNA -Nezapomeň potom na detaily.

STANDA -Ach jo.

TÝNA -Ahoj.

KARLA -Ahoj.

STANDA -Dobré ráno.

KARLA -To máme dneska krásně, že?

STANDA -Je ráno.

KARLA -Ale krásné.

STANDA -Pořád je to ráno.

KARLA -Svítí sluníčko.

STANDA -Klidně může začít pršet.

KARLA -Ne, dneska mi to nikdo nezkazí.

TÝNA -Copak, stalo se něco důležitého?

KARLA -No…

TÝNA -Karlo, myslíš, že bys měla dnes chvilkučas?

KARLA -Ano, co potřebuješ?

TÝNA -Myslím,že si s tebou bude chtít Oskar promluvit.

TÝNA -Ahoj.

OSKAR -Nazdar. Jak ses měla?
TÝNA -Ale jo, šlo to. Docela.

OSKAR -Co životopisy?

TÝNA -Neříkej to slovo. Ještě s tímnejsem hotová.

OSKAR -Kdybys chtěla pomoct…

TÝNA -Ne, ty se u toho vždycky strašněsměješ.

OSKAR -Nemůžu si pomoct. To je kuře?

TÝNA -To je zítřejší oběd.

OSKAR -No jo.

TÝNA -Copak, jsi hladný?

OSKAR -To je nepodstatné. Nesmíme zamluvit tytvoje ž-slovo.

TÝNA -Nechci se o nich bavit.

OSKAR -To zvládneš.

TÝNA -Je těžké vybrat, kdo tu práci dostane akdo ne.

OSKAR -No, aspoň víš, jaké je to být jedna rukase šéfem.

TÝNA -Jo. Říkám si, že jsem to neměla brát.

OSKAR -A co ty peníze navíc? A nové zkušenosti?

TÝNA -Líbil se mi můj klid.

OSKAR -Minulý týden jsi moc klidně nevypadala.

TÝNA -Ne, to máš pravdu. To už mám naštěstíza sebou.

OSKAR -Nikdy neříkej nikdy.

TÝNA -Neděs.

OSKAR -Snažím se.

TÝNA -Co myslíš, máme ještě trochu vína?

OSKAR -Určitě. Pokud nám to Standa zase všechnonevypil. I když on poslední dobou nemá na takové věci čas. Má… Jak že se jmenuje?

TÝNA -Iveta.

OSKAR -Jo.

TÝNA -To si vážně nemůžeš zapamatovat jejíjméno?

OSKAR -Ale ne, jen je sranda předstírat, ženevím, o koho se jedná.

TÝNA -Ty ji znáš?

OSKAR -Možná.

TÝNA -Oskare!

OSKAR -Náhodou jsem ty dva potkal-

TÝNA -Náhodou?

OSKAR -Ano, byla to náhoda. Docela obyčejná apřekvapivá náhoda.

TÝNA -Proč ti to nevěřím?

OSKAR -To je fuk, jak to bylo. Každopádně-

TÝNA -Takže to nebyla náhoda.

OSKAR -Možná.

TÝNA -Oskare… Ne, to nemá cenu. Pokračuj.

OSKAR -Viděl jsem je spolu a došlo mi, že tuIvetu znám.

TÝNA -Odkud?

OSKAR -Ze školy.

TÝNA -Ne.

OSKAR -Teď mi nevěříš, nelíbí se ti to nebo mášjiný důvod pro použití záporu?

TÝNA -Jsem překvapená.

OSKAR -Aha. No, čas na víno, ne?

TÝNA -Počkej, jaká je?

OSKAR -Iveta? Já ani nevím. Pamatuji si jen ten obličej.

OSKAR -Opravdu.

TÝNA -Dobře.Víno.

STANDA -Dámy a pánové.

ROMAN -Standa se dal zase na pití?

KARLA -Zase? On nepije pořád?

ROMAN -Myslel jsem, že ho ta jeho přítelkyněk alkoholu nepouští.

KARLA -Když pracuje v-

STANDA -Tiše prosím, mám důležitou novinu.

KARLA -Posloucháme.

STANDA -Kde je Týna?

OSKAR -Šla spát.

STANDA -Cože, už?

OSKAR -No, šla spát, ale ještě nespí. Čte si atak za… Ale to je fuk. Není tady.

STANDA -No, nedá se nic dělat.

ROMAN -Tak o co jde?

STANDA -Našel jsem ji.

KARLA -To víme.

STANDA -Ale ne to.

KARLA -Snad ji, ne?

STANDA -Tu taky ne.

OSKAR -Dobře, ví někdo z vás, o čem mluví?

ROMAN -Nemám ponětí.

STANDA -Čajovnu. Našel jsem čajovnu.

OSKAR -Dobří bohové. Kdo by to byl řekl, že by setady někde mohla objevit čajovna.

STANDA -Ha, ha. Našel jsem úplně nově otevřenoučajovnu v naší ulici.

KARLA -Kecáš.

STANDA -Naštěstí ne.

ROMAN -Jaká je?

STANDA -Úžasná. Byli jsme tam dnes s Ivetou-

OSKAR -Á-ha. Co říkal doktor?

STANDA -Alergolog.

OSKAR -Vypadá to, že Týna by měla trávit víc časunakupováním.

STANDA -Proč?

OSKAR -To je mezi námi děvčaty.

ROMAN -Já tomu taky nerozumím.

OSKAR -Asi proto, že nejsi děvče. A krom toho, tobyl jen takový soukromý vtípek. Nenechte se rušit.

STANDA -Jdete někdo na dýmku?

ROMAN -Já bych neměl.

STANDA -Ale běž do háje.

ROMAN -Vážně bych neměl.

STANDA -Jo? A proč?

ROMAN -Na internetu psali, že-

STANDA -Dost! Jdeš na dýmku, nikdo se tě neptá nanázor.

ROMAN -Dobře.

STANDA -Karlo?

KARLA -Musíme ji přece pořádně vyzkoušet, ne?

STANDA -Výtečně. Tak za deset minut?

KARLA -Jo.

ROMAN -To by šlo.

OSKAR -Užijte si to.

STANDA -Cože?

OSKAR -Abyste si to užili.

STANDA -Ty nikam nejdeš?

KARLA -Oskare, nejsi nemocný?

OSKAR -Nemůžu, mám ještě práci.

KARLA -Jo? A jakou?

OSKAR -Musím dořešit jednu věc. Je to pro tajnéslužby, tomu byste nerozuměli.

STANDA -No tak…

OSKAR -Vážně nemůžu.

ROMAN -Je to čajovna.

OSKAR -Já vím, Standa to teď před chvílí říkal.

ROMAN -Mají tam vodní dýmky.

OSKAR -To doufám. Jinak byste tam ani nešli.

STANDA -A moc dobré čaje.

OSKAR -Není to náhodou čajovna?

STANDA -No tak, pozvu tě.

OSKAR -Nejde o peníze, ale o čas. A ten nemám.Omlouvám se, zajdu s vámi jindy.

STANDA -Takjo.

KARLA -Teda.

STANDA -To bylo, co?

KARLA -Moc dobré.

ROMAN -A měli příjemnou hudbu.

STANDA -Zajímalo by mě, proč ještě nikoho nenapadlootevřít si tady čajovnu.

ROMAN -Teď to napadlo je.

STANDA -No jo, ale mohli jsme je předběhnout.

ROMAN -Tolik tomu nerozumíme.

STANDA -Mohli jsme se to naučit.

ROMAN -Tobě se na škole nelíbí?

STANDA -Tak jsem to nemyslel. Já jenom…

STANDA -Co?

KARLA -Ty kouříš?

STANDA -No a?

KARLA -Vždyť jsi přestal.

STANDA -Kdybych měl počítat, kolikrát jsem přestal…

KARLA -A ví o tom Iveta?

STANDA -Ano.

KARLA -A co na to říká?

STANDA -Nic.

KARLA -Opravdu?

ROMAN -Kouření není dnes zrovna populární.

STANDA -A neměli jsme náhodou před chvílí vodnídýmku?

ROMAN -No jo, ale ta se nepočítá.

STANDA -Ale vodní dýmka je taky škodlivá.

ROMAN -Každopádně, dát si po vodní dýmce ještěcigaretu…

STANDA -Mně to nevadí. Vám ano?

ROMAN -Zabíjíš se.

STANDA -Já vím. A víte, co je nejhorší? Vadí mi to.Každým… Hm… Potáhnutím cítím, jak stárnu a jak se ve mně probouzí rakovina.

KARLA -Nech toho.

STANDA -Ne, vážně. Je moc dobrá. Dá si někdo?

KARLA -Ne, mám svých problémů dost.

STANDA -Romane?

ROMAN -Ne. Zklamal jsi mě, Stando.

STANDA -To je dobře.

ROMAN -Nemyslel jsem to v narážce na tennávrh.

KARLA -Jaký návrh?

ROMAN -Jen jsem Standovi navrhoval, že kdybychtěl zkusit náš vztah z jiné-

STANDA -To je celé špatně. O tomhle se bavitnebudeme.

KARLA -Ne! Cože jsi navrhoval?

ROMAN -Vždyť víš, když jsem viděl, jak jsišťastná s tou svojí přítelkyní, chtěl jsem se inspirovat.

KARLA -Já? S Martinou? S tou jsem sedávno rozešla.

ROMAN -Proč?

KARLA -Je to kráva.

ROMAN -Aha.

STANDA -Tak vidíš, kam to vede. A navíc, nemášnáhodou Markétu?

ROMAN -Nojo…

OSKAR -Pššt.

STANDA -My jsme.

OSKAR -Tak se toho držte.

KARLA -Ahoj.

OSKAR -Ahoj. Nevypadáte, jako kdybyste strávilivečer v čajovně.

KARLA -Po cestě byla hospoda.

STANDA -Dvě.

KARLA -Jo, na tu druhou jsem zapomněla.

OSKAR -Tak vítejte doma.

STANDA -Škoda, že jsi nešel s náma. Ta čajovnaje úžasná.

OSKAR -Já vím.

STANDA -Ty jsi tam už byl?

OSKAR -Jo. Nechtěl jsem vám kazit radost.

ROMAN -Tak proč jsi nešel dneska?

OSKAR -Protože jsem musel dodělat tohle.

ROMAN -A co to vlastně je?
OSKAR -Když já nechci.

ROMAN -Hm?

OSKAR -Co bych si bez vás počal?

ROMAN -Jak to myslíš?

OSKAR -Kdybych vám to řekl, musel bych vás zabít.

ROMAN -Jasně.

STANDA -Poslouchej, Oskare…

OSKAR -Ano.

STANDA -To je teď mimo téma.

OSKAR -To nevadí.

STANDA -Iveta mi říkala, že tě zná.

OSKAR -Tak ji pozdravuj.

KARLA -Ty se znáš s jeho Ivetou?

OSKAR -Jen letmo.

KARLA -Odkud?

OSKAR -Není to jedno?

KARLA -Ne, není. Před těmi pivy to možná jednobylo.

OSKAR -To doufám.

KARLA -Ale už není.

ROMAN -Takže?

OSKAR -Znám ji ze školy.

KARLA -Ona je taky-

OSKAR -To nevím. Po druhém ročníku přešla doOstravy.

KARLA -Stando?

STANDA -No…Ano.

TÝNA -Tak.

OSKAR -Hotovo?

TÝNA -Ano. Mám vybrané tři lidi. Misesplněna.

OSKAR -To si žádá oslavu.

TÝNA -Možná. Co ty?
OSKAR -Všechno jde zatím podle plánu.

TÝNA -To zní skoro tajemně.

OSKAR -A není to tajemné?

TÝNA -Moc ne. Jak to vypadá?

OSKAR -Mělo by to všechno vyjít. Pokud splnímposlední podmínku.

TÝNA -A tou je?

OSKAR -Vždyť víš.

TÝNA -Ano, ale ráda to slyším od tebe.

OSKAR -Najít si práci.

TÝNA -Jo.

OSKAR -Obávám se, že to bude složité.

TÝNA -No, nesmíš mít moc velké-

OSKAR -Zvlášť, když jdu příští pondělí napohovor.

TÝNA -Už?

OSKAR -Náhoda, ale nechci si stěžovat.

TÝNA -To je výtečné.

OSKAR -Zatím ano. Jen doufám, že si nebudou čístmůj životopis stejným způsobem jako ty.

TÝNA -Co je špatného na tom, jak pracuji?

OSKAR -Nic,nic. Už mlčím.

STANDA -Takže, jde někdo do čajovny?

ROMAN -Ale jo, já půjdu.

STANDA -Oskare?

OSKAR -Promiň, zrovna si chystám vlastní.

STANDA -No jo.

OSKAR -Ne, že by se mi dnes nechtělo, ale už jsemsi začal žhavit uhlíky. Jestli se vám nechce do čajovny…

STANDA -Po cestě zpátky se stavíme na jedno.

OSKAR -Aha.

STANDA -Karlo, jdeš do čajovny?

KARLA -Co?

STANDA -Čajovna.

KARLA -Chvilinku, jen si něco dodělám.

STANDA -Co to máš?

KARLA -To jsou moje staré básně.

STANDA -Hm.

KARLA -Procházela jsem je a myslím, že bych mělazase začít psát.

STANDA -Co, básně?

KARLA -Ano.

STANDA -To nedělej.

KARLA -Proč ne?

STANDA -Není to přirozené.

KARLA -Jistěže to je přirozené.

STANDA -Ne, není. Podívej se na Romana. Ten píše ajak je přirozený.

OSKAR -To nebylo dobré přirovnání.

STANDA -Ne, nebylo. Asi bych ho příště neměl zváts sebou. Ještě mi něco udělá.

KARLA -Proto bereš Karlu, ne? Aby tě ochránila.

STANDA -No, tak doufám, že mě nebude muset chránit.

OSKAR -Neboj. Jsem si jistý, že se Roman spokojís obtěžováním obsluhy.

STANDA -Cože?

OSKAR -Říkám, abys ho dnes nerušilv obtěžování obsluhy. Mám dojem, že z toho něco bude.

Poněkud zpožděné narozeniny

2012-01-20T00:28:00.000+01:00

Dialog č. 13

2012-01-15T21:54:00.002+01:00

Aneb co se stane, když…

OSKAR -Podáš mi prosím džem?

TÝNA -Který?

OSKAR -Nechtěla ses zeptat, kterou že to chcimarmeládu?

TÝNA -A kterou?

OSKAR -Jenomže já bych chtěl džem.

TÝNA -Tak si ho vyber sám, já musím jít.

OSKAR -To tak spěcháš?

TÝNA -Už jsem měla být na cestě.

OSKAR -Ale vždyť normálně začínáš až v půldeváté.

TÝNA -Jenomže dneska není normálně. Mámeještě kafe?

OSKAR -Ano.

TÝNA -Výtečně. Můžu? Díky. Tak, hezký den.

OSKAR -Tobě též.

STANDA -Ahoj. Zvláštní.

OSKAR -Mají toho teď v práci hodně.

STANDA -Bělorusko chystá parlamentní volby a hádej,kdo kandiduje.

OSKAR -Pes?

STANDA -Ty jsi už viděl zprávy?

OSKAR -Ne, ale bylo to poměrně jasné. Hlavněpoté, co se stalo minulý rok.

STANDA -Máš pravdu. Kam šla Týna?

OSKAR -Do práce.

STANDA -Nezačíná většinou v půl deváté?

OSKAR -Jo. Mají toho teď v práci hodně.

STANDA -Aha. No, všichni toho teď máme hodně.

OSKAR -Inu…

STANDA -Až na tebe očividně.

OSKAR -Očividně.

STANDA -Docela ti závidím.

OSKAR -Ale, už zase?

STANDA -Jak to myslíš už zase?

OSKAR -Ale nic. Náhlý záchvat egoismu. Proč mizávidíš?

STANDA -Můžeš být celý den doma a flákat se.

OSKAR -Já tady pracuji. Teď pochopitelně ne, alevětšinu času trávím prací. I když to nejde vidět.

STANDA -No jo…

OSKAR -A ty jsi vždycky chtěl učit na univerzitě,ne? Myslel jsem, že máš svou vysněnou práci.

STANDA -To jo, mám. Jenomže se musím vystěhovatz kanceláře.

OSKAR -Něco jsi provedl?

STANDA -Čeká nás rekonstrukce. Kompletní. Azačínají naší budovou.

OSKAR -To je dobré, ne?

STANDA -Jak pro koho. Musím si část věcí odnositsem, máme teď na škole trochu problém s místem.

OSKAR -Kdybys potřeboval pomoct…

STANDA -To je v pohodě. Poslal jsem mail svýmstudentům.

OSKAR -Dobře.

STANDA -My už nemáme jogurt?

OSKAR -Jen ovocný.

STANDA -Chtěl jsem si vzít svačinu.

OSKAR -Pracuješ stejně tvrdě jako jogurt?

STANDA -Co?

OSKAR -Alenic.

OSKAR -Zajímavé, moc zajímavé.

OSKAR -Ne, já jenom říkám-

OSKAR -Vážím si toho, opravdu.

OSKAR -To je špatné.

OSKAR -Moje chyba?

OSKAR -Ano, napsal jsem to já.

OSKAR -Takže mi přivezete nadbytečné kopie, fajn.Kolik.

OSKAR -Pardon, asi jsem přeslech, určitě jstemyslel-

OSKAR -Aha.

OSKAR -Do prdele. Totiž, omlouvám se. Anebo ne.Do prdele.

OSKAR -Ne, nemyslím tím vás. Jen, mám dojem, žetoho je nějak moc.

OSKAR -Vlastně ano, doufal jsem.

OSKAR -Nu což, teď s tím nic nenadělám.

OSKAR -Ještě něco?

OSKAR -Vrátit část honoráře? Ale jistě, není nicsnazšího.

OSKAR -Srandu? Tak trochu ano.

OSKAR -To jste hodný.

OSKAR -Ne, myslím to vážně. Jste hodný. Jiný bymne třeba nutil poslat tu částku hned a celou.

OSKAR -Návrh splátek. Jinak to, hádám, nejde, co?

OSKAR -Aha. No, tak dobře. A děkuji. Nashledanou.

OSKAR -Ano?

STANDA -Promiň, že klepu.

OSKAR -Ale to je v pořádku. Horší by bylo,kdybys neklepal.

STANDA -Nejspíš.

OSKAR -Vypadáš docela unaveně.

STANDA -Bodejť bych nebyl. Stěhuju si věci.

OSKAR -Fíha.

STANDA -První várka.

OSKAR -Jedna krabice.

STANDA -Zato plná knih. Je těžká.

OSKAR -Kruci. Máš pravdu.

STANDA -Myslíš, že bych tě mohl o něco požádat.

OSKAR -Kde máš studenty?

STANDA -Totiž, asi jsem na ně moc hodný.

OSKAR -Jen si vezmu bundu.

STANDA -Takže mi pomůžeš?

OSKAR -Vezmu si bundu a půjdu ven. Kdyby nebylozřejmé, že chceš, abych ti pomohl, zůstal bych tady. A ne, nechci před tebounikam utíkat.

STANDA -Takže mi pomůžeš.

OSKAR -Ano.

STANDA -Díky.

OSKAR -Ryzlink rýnský.

STANDA -Nodobře.

OSKAR -A to je všechno?

STANDA -Ne, ještě tam budou nové sedačky.

OSKAR -Aha.

STANDA -Všude.

OSKAR -Úplně všude?

STANDA -Doslova všude. Na všech chodbách, uposlucháren.

OSKAR -Takže na chodbách a na chodbách?

STANDA -Nekaž mi to.

OSKAR -Ne, je to dobré, opravdu.

TÝNA -O čem se vlastně bavíte?

STANDA -Rekonstrukce mojí fakulty.

TÝNA -Aha. Vypadáš docela nadšeně.

STANDA -Jsem.

TÝNA -Hm.

STANDA -Původně jsem nebyl. Ty plány narekonstrukci jsou tak barevné, až mě z toho bolely oči. Ale Oskar mivysvětlil, jak to bude ve skutečnosti dobré mít nové, moderní prostředí.

TÝNA -Oskar ti vysvětlil a ty jsi mu uvěřil?

STANDA -Ne, vážně to bude skvělé. Pokud nějakdostanu všechny ty barvy ze zdí.

TÝNA -Super.

OSKAR -Ještě někdo si dá kečup?

STANDA -Ne, díky.

TÝNA -Ne.

OSKAR -Já že bych si přidal.

OSKAR -Přidám si.

TÝNA -No tak si přidej. Tady se nedápracovat.

OSKAR -Protože je to jídelní stůl, u něj se jí. Ačte. Ale nepracuje.

TÝNA -Běž někam.

OSKAR -Kam jdeš?

TÝNA -Potřebuju na to klid.

STANDA -Týna je nějaká naštvaná.

OSKAR -Jo. Poslední dobou toho moc nenaspí. Je odrána do večera v práci, a když přijde domů, připravuje se na dalšípracovní den.

STANDA -Jakto?

OSKAR -Nemá čas se mnou o tom mluvit. Ale vypadáto, že jim odešla část zaměstnanců a oni musí dodržet termíny.

STANDA -To jí nezávidím.

OSKAR -Aspoň někomu. A hele, kdo přišel.

ROMAN -Ahoj.

OSKAR -Dáš si těstoviny?

ROMAN -Ne, už jsem večeřel.

OSKAR -Nech mě hádat, palačinky?

STANDA -Co nového?

ROMAN -Nic, všechno normální.

OSKAR -A co jsi teda večeřel?

ROMAN -Bagetu, mami.

OSKAR -A byl jsi hodný kluk?

ROMAN -Ne, vůbec. Vlastně jsem si přišel jenompro peníze.

OSKAR -Jdeš ven?

ROMAN -Chci se před spaním trochu projít. Je tozdravé.

OSKAR -A chce to Markéta.

ROMAN -Náhodou, JE to zdravé.

OSKAR -Já neříkám, že není.

ROMAN -No, tak se tady mějte.

OSKAR -Pozdravuj Markétu.

STANDA -Ahoj.

STANDA -No, tomu taky nezávidím.

OSKAR -A nejsi sám.

STANDA -Myslíš, že bychom s tím mohli něcoudělat?

OSKAR -S Romanem a Markétou?

STANDA -Dostat je od sebe nebo tak něco.

OSKAR -Nevím. Třeba jsou spokojení.

STANDA -Musíme ho nějak zachránit.

OSKAR -Nemusíme vůbec nic.

STANDA -Tak bychom se aspoň měli pokusit.

OSKAR -Co navrhuješ?

STANDA -Opijeme ho.

OSKAR -A to pomůže čemu?

STANDA -Kruci, málem jsem zapomněl.

OSKAR -Co?

STANDA -Zprávy.

OSKAR -Aha. Poslyš, nepotkal se náhodou Romans Markétou poté, co se opil?

STANDA -No jo, je to možné. Tak ho neopijem.

OSKAR -Fajn.

STANDA -Opijem sebe.

OSKAR -Proč?

STANDA -Jeto sranda.

STANDA -Dobré ráno.

ROMAN -Dobré ráno.

TÝNA -Uuh… Dobré. Kafe?

STANDA -Na lince.

TÝNA -Díky.

ROMAN -Vypadáš nevyspaně.

TÝNA -To nic není. Neviděli jste Oskara?

STANDA -Ne, proč?

TÝNA -Já jen, že není v posteli.

ROMAN -To je divné.

STANDA -Třeba už vstal.

TÝNA -Tak brzo?

STANDA -No… No vlastně.

ROMAN -Navíc, včera jsem ho ještě viděl tady.

STANDA -A v kolik to tvoje včera bylo?

ROMAN -Tři hodiny dneska nebo tak nějak.

STANDA -Co jsi tak dlouho dělal venku?

ROMAN -Procházel se, je to zdravé.

STANDA -Aha.

TÝNA -Kde by mohl být?

STANDA -Třeba ti chystá nějaké překvapení.

TÝNA -To jo, určitě. No nic, tak-

STANDA -Nechceš to dojíst?

TÝNA -Nemám čas. Mějte se hezky.

STANDA -Ty taky.

ROMAN -Ahoj.

TÝNA -A jestli potkáte Oskara, zkustezjistit, kde byl. Třeba to bude zajímavé.

STANDA -Dobře.

STANDA -To je zvláštní, že?

ROMAN -Co?

STANDA -No, že Týna a Oskar. Jako kdyby o soběnevěděli.

ROMAN -Možná prochází nějakou těžkou zkouškou.

STANDA -Ach jo.

ROMAN -Možná-

STANDA -Dobře, to už stačilo.

ROMAN -Nemusíš se hned naštvat.

STANDA -Je to to, co si myslím?

ROMAN -Je to kniha.

STANDA -TA kniha?

ROMAN -Ano, TA kniha. Proč?

STANDA -Nic. Jen jsem si myslel, že jsi už četl.

ROMAN -Taky že ano.

STANDA -Tak proč ji čteš znova?

ROMAN -Víš, Stanislave, někdy je lepší slyšetpravdu několikrát po sobě, než se ji naučíš zpaměti.

STANDA -A kurva.

ROMAN -Co?

STANDA -Ale nic, jen že si někde seženu takynějakou knihu.

ROMAN -Můžu Ti půjčit svoji.

STANDA -Nemyslel jsem zrovna Bibli.

ROMAN -Aha. No nic, třeba jednou prozřeš.

KARLA -Ahoj.

STANDA -Ahoj.

ROMAN -Už musím jít.

STANDA -Z tebe je taky ranní ptáče nebo…?

KARLA -Asi už jo. Ještě jsem nebyla doma.

STANDA -Jakto?

KARLA -Včera jsme slavily s holkama a jájsem se tam trochu zapomněla.

STANDA -Holkama?

KARLA -Nedívej se na mne, jako kdybych bylanymfomanka.

STANDA -Já se na tebe dívám normálně. Jaké holky?

KARLA -Z práce. A pár mých kamarádek.

STANDA -Aha.

KARLA -A moje přítelkyně, když to musíš vědět.

STANDA -Dobře.

KARLA -Nevím, co s tím pořád všichni máte.No tak jsem lesba, no.

STANDA -Fajn.

KARLA -Holky jsou na tom stejně líp.

STANDA -To je možné. Hele, já už budu muset takyjít.

KARLA -Odcházíš proto, že jsem lesba?

STANDA -Ne, ale stěhujeme katedru a já jsem tam jedenz těch, kteří si nestihli vzít dovolenou.

KARLA -Aha. Stěhujete katedru? A kam?

STANDA -Potomti o tom povyprávím.

TÝNA -Konečně.

KARLA -Náročný den?

TÝNA -To si piš. Ještě, že existuje kakao.

KARLA -Proč si raději nelehneš do postele?

TÝNA -Protože by jinak nebylo kakao. A vůbec,dám si k tomu ještě jeden rohlík. Hm?

KARLA -Ne, díky. Musím se hlídat.

TÝNA -Vždyť vypadáš úžasně.

KARLA -Ano, ale potřebuji, aby si to myslelo víclidí. Vlastně až moc lidí. Můžu se ti s něčím svěřit?

TÝNA -Jistě, jsem tady vždycky pro tebe.

KARLA -A nemohli bychom jít jinam?
TÝNA -Oskar šel kamsi na tajnou výpravu, Standa nejspíš bude zase U Zelené Bečky a Roman jes největší pravděpodobností někde s Markétou. Pochybuju, že by nástady teď někdo rušil.

KARLA -Jsem ráda, že aspoň někdo má trochuoptimismu.

TÝNA -Můžu se podělit.

KARLA -Ne, já to kakao vážně nemůžu. Budu po němmít divné sny.

TÝNA -Jaké sny?

KARLA -Prostě divné. Už jako malá holka jsems tím měla problémy. Všechny děti vždycky pily kakao a já jsem se ho bála.Ještě teď je mi z toho smutno.

TÝNA -To jsem nevěděla.

KARLA -Ale o to teď nejde. Víš, mám problém.

TÝNA -Povídej.

KARLA -Pamatuješ si na Martinu?

TÝNA -Těžko bych na ni zapomněla. Zvlášť kdyžjste se zrovna daly dohromady.

KARLA -No právě.

TÝNA -Děje se něco?

KARLA -Začínám mít pocit, že to není ono.

TÝNA -Aha. V jakém slova smyslu?

KARLA -Ona je občas hrozně nemožná. Skoro jakochlap.

TÝNA -Ach tak. No, obávám se, že některýchvěcí se v žádném vztahu nezbavíš.

KARLA -Myslíš, že bys mi mohla pomoct?

TÝNA -Pokud nechceš, abych nahradila Martinu…

KARLA -To ne! I když ne, že bys nebyla pěkná.

TÝNA -Dobře, děkuji. Jsi hodná. Jak to teďvlastně s Martinou máte?

KARLA -Nefunguje to. Prostě to nefunguje a jánevím, co s tím.

TÝNA -No, zkus to s ní probrat. Hlavníje nedělat žádné ukvapené-

KARLA -Potkala jsem jednoho kluka.

TÝNA -kroky. Jakého kluka?

KARLA -Jmenuje se Patrik.

TÝNA -Aha. Patrik, hm?

KARLA -Já za to nemůžu. Potkali jsme se nakurzu.

TÝNA -Jakém kurzu?

KARLA -To je fuk, prostě jsme se potkali. Kdybysho viděla, je tak sladký.

TÝNA -Proto piju kakao.

KARLA -Cože?

TÝNA -Nic. Takže, Patrik… Jak váž-

KARLA -Spali jsme spolu jen dvakrát.

TÝNA -Hodně. Promiň, nevím, jestli jsem tasprávná, která by ti měla radit.

KARLA -Vždyť jsi říkala…

TÝNA -To ano, ale mám toho teď strašně moc.Zvládám to tak, tak.

KARLA -V pořádku.

TÝNA -Zkus to chvíli nechat tak, třeba se tonějak vyvrbí.

KARLA -Jo, možná to zkusím. Děkuji.

TÝNA -Nemáš zač. A promiň.

KARLA -To je v pořádku.

TÝNA -Ahoj Romane.

ROMAN -Ahoj.

KARLA -Ahoj.

ROMAN -Hm.

TÝNA -Tak já se jdu vrátit k tomunepříjemnému.

KARLA -Jo.

KARLA -Jak se máš, Romane?

ROMAN -Jasně.

KARLA -Ty se mnou zase nechceš mluvit?

ROMAN -Jen si vezmu svoje věci a zase půjdu.

KARLA -No tak, já vím, že máš problémy. Všichnimáme problémy, víš?

ROMAN -No jo.

KARLA -Nechtěla bych, aby z nás nebylipřátelé.

ROMAN -Jistě.

KARLA -No tak, mluv se mnou.

ROMAN -A k čemu ti to bude?

KARLA -Prožívám zrovna hodně těžké období.

ROMAN -A kdo ne?

KARLA -Prosím, Romane. Nechci se hádat.

ROMAN -Já se nehádám. Jsem klidný.

KARLA -Ale vypadáš, jako kdybych tě odpuzovala.

ROMAN -Cizí ženy mne přirozeně odpuzují.

KARLA -Co?

ROMAN -Cožpak to nevidíš?

KARLA -Ne.

ROMAN -Ještě nedávno jsi za mnou běhala. Co kdyžse to bude opakovat? Nemůžu něco takového riskovat.

KARLA -Neboj, můžu tě ujistit, že nic takového-

ROMAN -Nikdy neříkej nikdy. A já si to vážně nemůžudovolit. Už jednou jsem Markétu ztratil.

KARLA -Poslal jsi ji do háje.

ROMAN -Nechci ji ztratit znovu.

KARLA -Co tím chceš naznačit?

ROMAN -Dlouho jsem se rozmýšlel, čím svůj vztahs Markétou pojistit. Dnes jsem na to přišel.

KARLA -Ano?

ROMAN -Chciji požádat o ruku.

KARLA -Jeto rozumné?

ROMAN -Víšco? Vůbec tě nemusím poslouchat.

OSKAR -Dobré ráno.

TÝNA -Co?

OSKAR -Je deset hodin.

TÝNA -Ne! To si děláš srandu, že jo?

OSKAR -Promiň.

TÝNA -Proč jsi mě nevzbudil?

OSKAR -Byl jsem-

TÝNA -Jasně. Děkuju pěkně.

OSKAR -Počkej, nechceš se první obléct?

TÝNA -No jo.

OSKAR -Týno, nepřeháníš to trochu s tímpracovním nasazením?

TÝNA -Teď ne. Prosím. Musím do práce.

OSKAR -Takdobře.

OSKAR -A to je všechno tvoje?

STANDA -Ano.

OSKAR -Nepůjčil sis něco z vedlejšíkanceláře?

STANDA -Ha. Vždyť už je to jen jedna krabice.

OSKAR -Jeden by až řekl, že jsi pilný.

STANDA -Jeden?

OSKAR -S mozkovou obrnou.

STANDA -Ach jo.

OSKAR -Víš, je to sice jen jedna krabice, alekdyž spočítám, kolik jich bylo…

STANDA -Pravda. Nikdy bych nečekal, že mě tostěhování bude tak nebavit.

OSKAR -To už mají stěhování v povaze. Musíšmyslet na novou kancelář.

STANDA -A stěhování věcí nazpátek?

OSKAR -Nechceš být trochu optimističtější?

STANDA -No jo.

OSKAR -Mysli třeba na dnešní pivo.

STANDA -Já jdu na pivo?

OSKAR -Nebylo by pěkné, kdybys tam jen tak seděl.

STANDA -Iveta dnes nepracuje.

OSKAR -Takže si nepůjdete někam sednout?

STANDA -Ne. Má toho za celý týden plné zuby.

OSKAR -Chápu.

STANDA -Budeme se dívat na film.

OSKAR -Doufám, že ho vybírá ona.

STANDA -Ano.

OSKAR -Tak v tom případě-

STANDA -Antikrist.

OSKAR -To jsem mohl čekat.

STANDA -Je úžasná.

OSKAR -Vážně chceš, abych to komentoval?
STANDA -Ne, asi ne.

OSKAR -Tak vidíš.

STANDA -Co to je?

OSKAR -Co? Hm.

STANDA -Myslíš, že se k nám někdo dostal?

OSKAR -No, když už se tomu někomu povedlo vyrazitnám dveře.

STANDA -Asi bychom měli někomu zavolat.

OSKAR -Zavolám tobě, když zavoláš mně.

STANDA -No tak, tohle je vážné.

OSKAR -Počkej.

OSKAR -Týno?

STANDA -Ona je doma?

OSKAR -Má tady věci.

OSKAR -Týno?

STANDA -Hm. Nevypadá to, že by se tady něcoztratilo. Pro jistotu to ale ještě musíme zkontrolovat.

OSKAR -A kruci.

STANDA -Co je?

OSKAR -Myslím, že jsem našel zloděje.

STANDA -Kde?

OSKAR -Podívej.

STANDA -Vypadá, jako kdyby to vzala skrz dveře pohlavě.

OSKAR -Jo.

STANDA -Nechceš si s ní teď promluvit, že ne?

OSKAR -Jak jsi na to přišel?

STANDA -Máš ten pohled.

OSKAR -Nemám žádný pohled.

STANDA -Pamatuj, co udělala našim dveřím.

OSKAR -Nechceš si raději přerovnat věci, hm?

STANDA -No jo, už jdu.

OSKAR -Týno? Týno?

TÝNA -Co? Co je?

OSKAR -Co se ti stalo?

TÝNA -No… Já… Nemohla jsem se dostat do bytu.

OSKAR -Ale nakonec se ti to povedlo.

TÝNA -Ano. Byla jsem strašně unavená anaštvaná.

OSKAR -Ale už nejsi, že ne?

TÝNA -Musíme si promluvit.

OSKAR -Dobře. Ale měla by sis odpočinout.

TÝNA -Odpočinu si přes víkend. Příští týdenby to mělo být lepší. Máme většinu textů hotových.

OSKAR -To je fajn.

TÝNA -Volal jsi tomu idiotovi?

OSKAR -Volal.

TÝNA -A?

OSKAR -Nějak se ukázalo, že kdybych ho neurazil,stejně bych dostal výpověď. Zefektivňují výrobu nebo co. Kokot.

OSKAR -No co? Je to továrna na kondomy nebo ne?

TÝNA -Nemusel jsi mu nic říkat.

OSKAR -Máš pravdu, nemusel. Ale už se stalo.

TÝNA -Proč jsi nemyslel na to, co se můžestát?

OSKAR -Týno, já jsem v tu chvíli nemyslel nanic. Je to moje chyba, vím o tom.

TÝNA -A teď do toho ještě ta tvoje pitomákniha.

OSKAR -Nemůžu za to, že se jim nelíbí.

TÝNA -Ale můžeš za to, že nemáme peníze.

OSKAR -Jo.

TÝNA -Musíš si najít normální práci, Oskare.Takhle to nemůže dál fungovat.

OSKAR -Nechceš si nejdřív odpočinout?

TÝNA -Ne, nechci! Tohle musíme vyřešit conejdřív.

OSKAR -Když myslíš. Tak já si půjdu najít práci,co ty na to?

TÝNA -Nedělej si z toho srandu.

OSKAR -Kdybych si z toho nedělal srandu,tvářím se jako ty.

TÝNA -No a? Aspoň by ses jednou chovalzodpovědně.

OSKAR -Já se chovám zodpovědně.

TÝNA -Ne, nechováš. Začínám si myslet, že toani neumíš.

OSKAR -A co když to neumím?

TÝNA -Tak tady nemusím být, víš?

OSKAR -Pokud to vidíš takhle, tak tady opravdunemusíš být.

TÝNA -Nemyslela jsem to-

OSKAR -Já vím. Ale vyznělo to tak.

TÝNA -Jsem unavená.

OSKAR -Týno, chápu tvé starosti. Ale věř mi, žedělám všechno, abych to napravil.

TÝNA -Dobře.

OSKAR -Pojď sem.

TÝNA -Promiň.

OSKAR -Za co?

TÝNA -Musíš řešit moje problémy.

OSKAR -Od toho jsem tady.

TÝNA -Ale ne jen od toho, že ne?

OSKAR -Neboj, já si najdu i jiné důvody, proč tizůstat po boku.

TÝNA -To jsem ráda.

OSKAR -Dáš si kakao?

TÝNA -Ne, půjdu rovnou znova do postele.Nechceš se přidat?

OSKAR -Plnit funkci polštáře? Proč ne?

TÝNA -Děkuji.

OSKAR -Ale jestli zaspím, je to tvoje vina.

TÝNA -Proč bys nemohl zaspat?

OSKAR -Ještě bych potom měl nutkání psát.

TÝNA -Oskare?

OSKAR -Ano?

TÝNA -Slíbíš mi jednu věc?

OSKAR -Jakou?

TÝNA -Až se to všechno uklidní a budeme natom trochu líp s financemi…

OSKAR -Ano?

TÝNA -Že si najdeme vlastní bydlení?

OSKAR -Jakým způsobem vlastní?

TÝNA -Jen pro nás dva. Mám ostatní ráda, alechtěla bych… Vždyť víš.

OSKAR -Dobře, slibuji.

TÝNA -Děkuji.

MARKÉTA -To je ale hezké počasí, že?

ROMAN -Počasí a i ty.

MARKÉTA -Ne, já jsem čistá.

ROMAN -Prosím?

MARKÉTA -Jsem čistá. Nepotřebuji být hezká.

ROMAN -Dobře.

MARKÉTA -Ale máš pravdu, je krásný boží den.

ROMAN -Co budeme dnes dělat?

MARKÉTA -Já nevím. Máš ještě dovolenou?

ROMAN -Do zítřka.

MARKÉTA -Mohli bychom zajít do centra.

ROMAN -To bychom mohli.

MARKÉTA -Budou tam určitě i ostatní.

ROMAN -Jsem zvědavý, jak si včera Karlík poradils tím testem. Sám jsem si nebyl jistý, čím si to ta oslice zasloužila.

MARKÉTA -To si děláš srandu, že?

ROMAN -Co?

MARKÉTA -Vždyť to bylo tak jasné, viděla anděla,který-

ROMAN -Ano, potom mi to došlo.

MARKÉTA -Musíš víc číst.

ROMAN -Dobře.

MARKÉTA -Ach, je mi tak krásně.

ROMAN -Markéto?

MARKÉTA -Copak?

ROMAN -Musím ti něco… Co kdybychom si tady nachvíli sedli?

MARKÉTA -Tak jo. Co se děje?

ROMAN -Totiž, musím s tebou probrat něcodůležitého.

MARKÉTA -Ano?

ROMAN -Víš, jde o…