Návraty domů

Už jsem ani nedoufal, že by se mi někdy povedlo překonat vlastní rekord. Nakonec jsem novým výsledkem překvapil sám sebe. Z Brna do Lužic za 5 hodin a 38 minut. Vlakem
Abych ale dokázal ucestovat takový čas, musel jsem začít se zpožděním ještě v Brně. Pravidelný odjezd vlaku EC 71 jest v 7:22, což mimochodem znamená nutnost vstávat s dostatečným předstihem. Nakonec jsem byl rád, že jsem ráno stíhal i poměrně opulentní snídani. V 7:22 jsme se totiž ani nepohnuli. O 5 minut později nám palubní hlášení oznámilo 15 minut zpoždění vinou závady na trakčním vedení. Mávnul jsem nad tím rukou a dál se věnoval svému Kindlu. Za 10 minut jsme si to už vesele svištěli na Břeclav. V běžném provozu to vlakům EuroCity trvá z Brna do Břeclavi pod 40 minut.

Jenomže tentokrát jsme zastavili kousek před Hrušovanami u Brna. Dlouhou dobu jsme se pak věnovali pozorování krajiny a poslouchání hlášení průvodčí. Chvíli budeme stát a pak pojedeme. Vrátíme se do Brna. Vystupte si prosím a počkejte na autobus náhradní dopravy. No a tak jsme vystoupili a čekali. K mému překvapení přijel k nádražní budově nový nízkopodlažní bus Dpmb. Usadili jsme se  a náhradní linka za osobní vlak (rychlíky v Hrušovanech nestaví) se vydala vstříc všem malým nádražím na cestě do Šakvic. Původní plán počítal s tím, že v Šakvicích se opět nalodíme na vlak a vesele se dokodrcáme do Břeclavi. Nakonec jsme do Šakvic jeli jako osobní vlak a zbytek cesty si hráli na rychlík.

K doplnění absurdního zážitku z cestování neměli řidič ani průvodčí ponětí, kudy se dostanou z dědiny A do dědiny B, natož aby věděli, kde tam najít nádraží. Nebýt ochotné paní GPS, která náš autobus navigovala, motali bychom se tam někde ještě dnes. Když k našemu smutku dotyčná paní vystoupila, nahradili ji další s patřičnými vědomostmi. A tak jsme mohli po nekonečném dobrodružství konečně spatřit Břeclav. Někteří si oddechli a jiní začali přemýšlet, jak se co nejrychleji dostat do Vídně. Já jsem si musel počkat dalších 35 minut na osobní vlak, který měl ve finále ještě 10 minut zpoždění. Do Lužic jsem se tak místo v 8:50 dostal až v 13:00.

Nedělní toulání se po Moravě mělo tu výhodu, že jsem mohl neustále vytahovat blok a zapisovat, co mne zrovna napadlo. Jen je mi trochu líto těch cestujících, kterým vypravili z Brna přímý autobus do Břeclavi, případně rovnou do Vídně. Neužili si na cestě vlastně žádnou zábavu. Zároveň je mi jasné, že stávající rekord hned tak nepřekonám. Snad.