Literární večírky roku 2018

Jak člověk stárne a v paměti mu stále častěji zůstávají vzpomínky dřívějšího data, nevyhne se ve svých nostalgických chvilkách pocitu, že to nejlepší už tady bylo. Jó, to bývalo super, když… Zlatý věk skončil a teď už to stojí jenom za špejli od nanuku. Přesně k takovým úvahám jsem se dostal docela nedávno i já.

Dobře si pamatuji dobu, kdy jsem mohl od rána do večera jen číst. Jednak bylo co (i když ono je vždycky co číst) a hlavně jsem na to měl čas. Sice jsem občas musel navštívit příbuzné nebo školu, ale i tehdy jsem měl po ruce knihu. To kdyby se mi náhodou naskytla příležitost opět se vrátit do toho konkrétního fiktivního světa, kterým jsem se zrovna pročítal. Byl jsem na literatuře doslova závislý a občas se sám sobě upřímně divím, že jsem dokázal udělat ve svém jinak velmi nabitém rozvrhu mezeru na seriály, filmy nebo hraní PC her.

Nestává se mi často, abych si mohl dovolit připoutat se ke knize a odložit ji až jako dočtenou. Většinu roku to ani nejde. Najdou si sice výjimky, ale i tam je můj čas na čtení velice omezen. Během právě skončených svátků jsem ale (sice krátkodobě, zato s o to větší energií) získal možnost investovat svůj volný čas čistě do čtení. Dokonce i k jídelnímu stolu mne museli odtáhnout. Hltal jsem každou stránku tak, jako kdybych na její přečtení měl přísně stanovený časový limit. Ani jednou jsem si ale nevzpomněl, že tam někde na horizontu se již rýsují první obrysy pracovních povinností. Jen jsem toužil co nejvíc svého volna utopit v literatuře. A tehdy mi došlo, že se toho změnilo mnohem víc, než je pouhý úbytek příležitostí k podobným literárním dýchánkům. Sám sebe jsem přesvědčil, že není přípustné, abych vydržel do čtyř do rána s knihou v ruce a zmeškal tak příležitost vyspat se. Dobrovolně jsem odložil rozečtené dílo a šel si lehnout. A ještě než jsem usnul, uvědomil jsem si, že jsem zase o něco starší. Nikoli proto, jak se změnil můj žebříček hodnot, ale že k té změně došlo. Nechci tím samozřejmě naznačit, že číst až do rána a připravit se tím o spánek, je nezodpovědné. Tak starý nejspíš ještě nejsem.

V souvislosti s přípravou na hromadnou výměnu diářů leckoho napadne, že by se hodilo něco ve svém životě zlepšit. Taky jsem nad tím chvíli přemýšlel. A v souvislosti s nedávno prožitým šokem (je hřích usínat s pohledem na nedočtenou knihu) jsem se rozhodl ustanovit si takzvaně literární dny. Celých 24 hodin (doufám, že jednou za měsíc) budu mít vyhrazeno čistě pro čtení. Nic lepšího ode mne ten den nečekejte. Když to půjde dobře, dostanu se zase o kousek blíž ke splnění svého životního cíle.


Salámovou metodou k věčnému klidu.