8. 2. 2018

Taky občas pracuji

Každý občas potřebuje odpočinek. Dokonce i já si jednou denně zajdu do práce, abych na chvíli utekl ze svého světa do reality. Je to příjemné. Stačí představivost utlumit na minimum a soustředit se na to, čemu lidé kolem říkají opravdové problémy. Zákazníkům nefunguje internet, podřízení se cítí nedoceněni (zejména finančně) a nikdo neví, že už týden se mi nedaří dopsat recenzi.

Nikdo se neptá. Nejsem svědkem teatrálních gest s kalendářem. Není zde jediná věc, která by mi tento můj aktuální neúspěch mohla připomenout. Nepočítám-li právě rozečtenou knihu. Ta je ale po celou dobu mé směny zbaběle zabarikádovaná v batohu a nevylézá. Ještě že tak. Nikdy jsem žádné knize neublížil a nerad bych s tím začínal. Ostatně ani bych na nějaké čtení neměl čas. Ne při tom množství dotazů.

„Tady píšou: ‚Klikněte pro odstranění problému.‘ Co mám dělat?“

Snadno se ztrácí ve víru věčně se opakujících problémů spojených nejen s technickými obtížemi, ale i kulturními rozdíly. Pokud vám hoří kancelář, asi těžko budete volat svému internetovému poskytovateli, aby s tím něco udělal. Můžete se ale spolehnout na to, že někteří lidé ze Států to zkusí a pro jistotu si vyžádají i manažera, kdyby se náhodou odpovědi o stupínek výš mohly nějak výrazně lišit. A jestli s tímto zákazníkem bude mluvit někdo z Asie, mohlo by se stát, že mu slíbí technika na místě a opravu do dvaceti minut. Odmyslete si požár a trochu té zbytečné nadsázky a zjistíte, že celosvětové pokrytí může někdy znamenat i spoustu nečekaných výzev.

Samozřejmě chápu i druhou stranu. Bez služeb není obchod, bez obchodu peníze a tím pádem si ani oni ani já nemůžeme dovolit koupit další knihu. To by mohlo znamenat, že budu muset hledat nové místo k odpočinku. A tam bych třeba pro samou relaxaci nenašel čas na to důležité. Což by pochopitelně nebylo moc příjemné.

Je jasné, že ani dnes nestihnu termín a recenzi dodělám jindy. Nejsem sice ještě na cestě do kanceláře, ale kde selže zaměstnání, tam se dá spolehnout na prokrastinaci.


Nezní to skoro nábožně? Prokrastinace. Já v tom vidím Krista.

1 komentář:

  1. Že bych se zbavila víry lidstvo a začala věřit v proKristinaci?
    Asi budu muset zabojovat o telefon. Jinak bude mým nejlepším úlovkem otázka, jak v Antwerpách třídit náš obalový materiál.

    OdpovědětVymazat

No jen si hezky postěžujte. Jako kdyby na tom opravdu záleželo.